∆* horolidi

7 novoročních předsevzetí pro ještě hezčí hory i zážitky

Zhubnout a jíst více zeleniny je chvályhodné. Ale kdybyste si letos chtěli předsevzít něco jiného než každý rok, tady máte sedm tipů, které sice nejsou tak velkolepé, ale ušlechtilé rozhodně.

 

 

1) Budu sbírat odpadky do kapsy

Každý přece ví, že odpadky se v přírodě nevyhazují. Nebo neví? Nebo ví, ale prostě když není odpaďák tak: “Přece si nebudu nosit bordel v batohu, příroda se s tím popere.” Kdo ví. A pak se to v lese válí a válí… Dokud to vítr nerozfouká. Nebo já neseberu.

A právě proto budu nosit v batohu pytel na odpadky. Nebo alespoň sáček. A co potkám, to seberu.

 

 

2) Nebudu chodit do hor pro selfiečka, ale pro zážitky

Protože je mnohem lepší vypnout hlavu i telefon a prostě koukat kolem sebe. Myslím, že tak to dělali i dřív. Prostě byli venku a užívali si to. Nechci celý den myslet na to, že musím udělat nějakou pecka fotku, aby na chlubítku všichni viděli, jak skvělý mám život.

Já ho totiž skvělý mám. A nepotřebuju, aby mi to ostatní potvrzovali. Prostě žiju.

 

 

3) Budu se radovat z malých věcí

Mám dvě ruce a dvě nohy. Můžu vyrazit ven. Dýchat čerstvý vzduch. Rozhlížet se do dáli. Napít se z potůčku. Pozorovat západ slunce na hřebeni. Dovádět v prvním sněhu. Setkat se v lese s liškou. Dělat andělíčky v prašanu. Odpíchnout se a lyžovat.

Každý nemá takové štěstí.

Ale kdy se tohle pro mě stalo samozřejmostí? Že už si toho nevážím a potřebuju další a další atrakce? Aby mi někdo vymýšlel program – kdesicosi parky, stezky v oblacích, lanovky do nebes a koloběžky s motorkem.

Letos si budu vážit malých věcí. Nastražím smysly a vyhnu se povrchní zábavě, co dělá z hor lunapark.

 

 

4) Nebudu si hrát na hrdinu

Protože takových jsou plné hřbitovy, já vím. A i ty naše malé české hory dovedou být záludné. Když na hřebenech zavládne bílá tma a vítr bude uhánět ostošest, nechám si na tenhle adrenalin zajít chuť. Už kvůli těm klukům z horské služby, co mě pak budou hledat.

A když už hodina pokročí nebo se mi během túry nebude něco pozdávat, raději to otočím. A vrátím se zpátky do údolí. Než zatmím nebo se dostanu do problémů. Kopec neuteče.

 

 

5) Nedobytý vrchol mě neskolí

Vždyť tam bude stát ještě dlouho. A na vrcholu by mě stejně čekalo jen chvilkové uspokojení. Nic víc. Raději si užiju to, že vůbec můžu být venku. Stoupat vzhůru, popadat dech, otírat si pot z čela, být s přáteli.

Ty nejlepší zážitky přece nejsou na vrcholu. Ale po cestě k němu.

 

 

6) Na túru budu vyrážet brzo

Protože nikdy nic není tak, jak si to naplánuju doma u počítače. Při výstupu se zdržím blouděním na sněhovém poli, na ferratě mě zpomalí slabší lezec přede mnou a změna počasí přijde dřív, než tvrdily všechny předpovědi. Vlastně mi úplně cokoliv může hodit vidle do mého optimistického plánu.

Takže čím dřív vyrazím, tím více času mám pro případ, že se stane něco neplánovaného.

A když to bude všechno v pohodě a vrátím se do údolí brzo, tak si třeba utřídím fotky z túry. Lepší jak hledat kdesi na hřebeni úkryt před bouřkou.

 

 

7) Nebudu se chovat jako rozežraný turista

Ale pěkně s pokorou pochopím, že na horské boudě nemají pizzu. Že s vodou na chalupě se musí šetřit nebo že dnes teče jenom studená. Že hulákat a hvízdat uprostřed hor je nefér vůči ostatním lidem i zvířatům. A že hory se se mnou nebudou mazat, jen protože mám nejnovější model lavinového vyhledávače a bundu s membránou. 20 litrů sloupce za 20 litrů českých.

Úcta k horám patří.

 

Tak si račte vybrat horalové. A mějte prima rok.