Zdravíš, nebo jen míjíš ostatní?

Možná v horách jen kývneš nebo mlčíš. Jasně, zdravit není povinnost. Ale představ si: fičí vítr, vidíš sotva na krok – a z mlhy se vynoří člověk. Zazní jedno obyčejné „Ahoj!“ a všechno je jinak. Nahoře to není formalita. Je to gesto, které říká: „Vidím tě. Jsme v tom spolu.“

Tam nahoře se zdravíme

I když se vidíme poprvé v životě. I když jeden vypadá, jako by ho týden žvýkala stěna Eigeru, a druhý právě vyskočil z katalogu. I když ty jsi ředitel a já zametám chodníky. Tady na horách jsme si rovni. Tykáme si a říkáme si: „Ahoj!“

A jestli se tím nedotkneš někoho staršího? Ne. Tady nahoře ne. Neformální obyčejný lidský pozdrav je součást horské kultury. Je to most, který spojuje úplně všechny.

Kde se vzalo Ahoj!

„Ahoy!“ na sebe v 18. století křičeli angličtí námořníci, když se jejich lodě míjely. Později to převzali němečtí vodáci a trampové, kteří to donesli k našim trampům a vodákům. A od nich už to byl jen krok do hor – kde „Ahoj!“ dokonale zapadlo. Je krátké, hravé, přátelské. A hlavně – dá se vykřiknout i proti větru.

Jeden pro druhého

Potkat člověka uprostřed hor bývalo ještě nedávno skoro svátkem. Dnes se hory lidmi hemží, ale myšlenka zůstává – díky pozdravu držíme při sobě. 

Jsme totiž jen hosté ve světě, co se umí tvářit jako pohádka, ale i jako soudný den – podle počasí a dalších horozkoušek. A pozdrav? Taková tichá dohoda: „Koukám na tebe. Jsi v pohodě? Já taky. A kdyby něco, jsme tady jeden pro druhého.“

Uzdravit se k smrti?

Tam, kde se lidi valí v kolonách, nech zdravení na pocitu. Stokrát „Ahoj!“ ubije i zarytého horala. Ale na cesty užší, odlehlejší a techničtější – ferraty, skialpové túry, horské hřebeny – pozdrav patří. A když lapáš po dechu? Stačí kývnout. Pokynout holí. Mrknout. V horách se i mikrogesta počítají.

Všem horám zdar!

Každý kout hor má své vlastní zvyky, tradice. A taky svoje pozdravy. Je fajn zdravit v jazyce země, po jejichž horách šlapeš – i kdyby jen pro radost z toho, že se dotkneš místní kultury i srdcí tamních horalů.

Ale když ze sebe nic nevymáčkneš, hory se nezboří. Stačí jen úsměv, gesto. Tam nahoře nepotřebuješ slovník. Jde o to dát najevo přítomnost a respekt.

 

Jak se zdraví v jiných zemích

Polsko: „Cześć!“, „Dzień dobry!“

Rakousko: „Servus!“, „Griaß di!“, „Grüß Gott!“

Německo: „Hallo!“, „Grüß Gott!“

Itálie: „Ciao!“, „Salve!“, „Buongiorno!“

Francie: „Salut!“, „Bonjour!“, „Bonne journée!“

Švýcarsko: „Grüezi!“, „Griaß di!“, „Hoi!“, „Salü!“

Slovinsko: „Živjo!“, „Zdravo!“, „Dober dan!“

Zmatené lyžařské Skol!

Když se naši lyžařští průkopníci v čele s Josefem Rössler-Ořovským družili s Nory, slyšeli při každém přípitku jejich hlasité „Skål!“. Znamená to „na zdraví“. Ale naši si mysleli, že jde o nějaký tradiční lyžařský pozdrav. A tak si domů přivezli počeštěné „Skol!“ – kterým se někteří lyžaři dodnes zdraví tak trochu omylem.

Pošli své „Ahoj!“ do světa

Někoho naučili zdravit se v horách rodiče, jiného oddílový vedoucí nebo starší parťák. A ti, co nezdraví? Možná jen neměli štěstí na takového mentora.

Jedno tvé „Ahoj!“ tak může být právě tím momentem, kdy někomu ukážeš, jak se to v horách dělá. Pozdravem předáváš samu horskou kulturu. Pozdrav jako první. Usměj se. Zvedni ruku. Buď tím, kdo inspiruje ostatní, aby to dělali taky.

Proč je pozdrav důležitý

Úcta. Pozdravem říkáš: „Jsme tady oba z podobného důvodu a já to respektuju.“

Komunita. Drobné gesto, které z naprostých cizinců udělá parťáky na cestě.

Bezpečnost. Rychlá kontrola stavu druhého. Neodpovídá, vypadá zle? Možná potřebuje pomoc.

Tradice. Po generace patří pozdrav k horám stejně jako chaty a lidské stezky. A je jenom na nás, jestli tu tradici poneseme dál.

Další horofígle

newsletter

Přihlas se k newsletteru

Až ho budeš číst, chladný vzduch tě polechtá ve tváři. Hory volají…
Horolidi newsletter
envelopemagnifiercrossmenuchevron-upchevron-down