Dobrý plán je základ. Vědět, jak můžeš túru operativně zkrátit. Kde se dá z hřebene nebo ferraty rychle utéct. Jaké jsou po cestě možnosti úkrytu. A pokud už ti blesky řádí nad hlavou a hora se otřásá? V takových chvílích žádná skutečně bezpečná místa neexistují. Existují jen ta méně špatná.
Nekoukej se jen pod nohy – občas se podívej taky na oblohu. Bouřková oblačnost narůstá postupně – často i několik hodin. Nikdy se neobjeví jen tak z ničeho. První varovné signály odpolední bouřky se nejspíš daly postřehnout už během snídaně.
Je chyba začít řešit bouřku teprve v okamžiku, kdy už před ní nemůžeš utéct – když visíš na ocelovém laně ferraty nebo stojíš na hřebeni. To už se (zbytečně) vystavuješ nebezpečí – a zdaleka nemusí jít jen o úder blesku. Nauč se poznávat oblačnost a díky tomu dokážeš příchod bouřky předpovědět.
Typický bouřkový mrak vypadá jako obří věž s tmavou základnou, jeho vrchol bývá roztažený do kovadliny. Jmenuje se cumulonimbus. Narůstá postupně během dne z bílé kupovité oblačnosti. Pokud zpozoruješ, že mraky rostou do výšky, začínají připomínat velký květák nebo hradby a jejich základna tmavne, už přemýšlej o ústupové cestě.
Před bouřkou se v horách často nemáš kam ukrýt. Hrozbou ale není jen přímý zásah. Nebezpečný je i ten nepřímý – přes mokrou skálu nebo krokové napětí. Takový může zapříčinit zástavu dechu, těžké popáleniny nebo v nejhorším případě i pád s fatálními následky.
A nejde jen o blesky. Přívalový déšť může během několika minut rozvodnit potoky a zaplavit žleby, narušit stabilitu svahů a ze stezky vytvořit kluzké koryto. Přidej kroupy, nárazový vítr, prudký pokles teploty a už není daleko k nějakému úrazu, podchlazení nebo ztrátě orientace.
Zásah bleskem bývá často jen dílkem příběhu se špatným koncem. Roli může sehrát únava, pokročilá hodina, protože se túra nečekaně protáhla, omezené možnosti úkrytu – a v tu chvíli volíš už jen mezi „méně špatnými“ variantami. Nebezpečí bouřek tak není jen v samotných blescích. Ale v tom, že se během nich spojí dohromady několik rizik tam, kde máš jen málo prostoru pro chybu.
Za každou cenu se vyhnout riziku. To je základní mentální nastavení pravého horala. Proto se na túru vyráží brzo ráno – protože bouřky z horka přicházejí kolikrát i časně odpoledne. A máš předem určený čas, kdy to nejpozději otočíš. Například: „Pokud nebudu na vrcholu do 14:00, jdu dolů, ať jsem právě kdekoliv.”
Samozřejmě správný horal má i záložní plán. Dopředu si zjistíš, jak se dá túra zkrátit nebo změnit trasa tak, aby se vyhla úsekům, které mohou být v bouřce nebezpečné. Najdeš si únikové cesty z hřebene či ferraty, vytipuješ si chaty, bivaky a jiné možnosti úkrytu.
Tam nahoře nic není dogma. Oblohu sleduj neustále – nejde o to, jak oblačnost vypadá, ale jak se vyvíjí. Pozor ale, že na jedné straně hřebene to může vypadat nějak a na druhé úplně jinak. Spolehnout se tak můžeš jen na svou schopnost udělat správné rozhodnutí – a na to, že „hrdinství“ je jen jiný název pro hazard.
Než začneme rozebírat konkrétní scénáře – několik pravidel, co platí vždy a všude. I s nimi měj ale pořád na paměti tu krutou pravdu: při bouřce nahoře v horách opravdu bezpečné místo nejspíš nenajdeš. Spíš se ti podaří najít jen nějaké méně špatné.
Blesk si vybírá nejvyšší body v okolí – a takovým bodem se můžeš stát i ty. Dostaň se z exponovaných míst a sestup níž – do níže položeného terénu, pod hranici lesa nebo alespoň pod úroveň okolních vyšších bodů. Aby nad tebou „bylo víc terénu“.
Hole, cepíny, lyže, karabiny – vše, co trčí a je vodivé, funguje jako cíl pro blesk. Sundej to a polož několik metrů stranou. Pokud to je. Pokud by to mělo ohrozit tvé jištění v exponovaném místě, pak má prioritu zůstat zajištěný než se zbavit kovu.
Všichni na jedno místo? Špatně! Jeden blesk pak může zasáhnout víc lidí najednou – a nezůstane nikdo, kdo by mohl pomoct. Rozestupte se od sebe alespoň na několik metrů (ideálně 15–30 m) – ale abyste pořád měli jeden druhého na dohled.
Přitisknout se ke skále pod převis? Ukrýt se ve vchodu do jeskyně? Sice nezmokneš, ale šance na zásah bleskem roste. Proud se šíří po vlhké skále – a zároveň si „hledá“ cestu menšího odporu. A tou jsi v tu chvíli ty. Říká se tomu zkratové přemostění.
Nestíháš sejít níž? Nemáš úkryt? Poslední možnost – klesni do podřepu nebo si sedni na batoh, karimatku či lano. Nohy k sobě, ruce okolo kolen, hlavu skloň. Omezíš tím plochu, kterou se dotýkáš země, a snížíš riziko, že tě zasáhne proud šířící se zemí.
Vyhýbej se potokům, říčkám, vodopádům, korytům a žlabům. Nejen kvůli snazšímu šíření blesku, ale i bleskovým povodním. Nedotýkej se zábradlí, řetězů, ocelových lan a ani se v jejich blízkosti neukrývej. Proud se po nich může přenést na tebe.
Stojíš tam nahoře, nikde poblíž žádný pořádný úkryt. Obloha je černá, nebe burácí a slejvák je na spadnutí. Víš to – jsi přesně na tom nejhorším možném místě. Tady blesk udeří nejpravděpodobněji.
Dostaň se pryč z hřebene. Sejdi alespoň o desítky metrů níž, kde nebudeš nejvyšším bodem. Vyhni se ale žlabům, kde se sbíhá voda. Pokud stojíš poblíž skalní stěny, snaž se od ní vzdálit alespoň na několik metrů. Zaujmi ochrannou pozici v podřepu nebo sedu – viz výše. A zůstaň tak, dokud bouřka neustoupí.
Počkat nahoře jestli to nepřejde? Hloupost! Stejně jako se snažit hřeben rychle přeběhnout. Rychlejší než blesk nebudeš. Nezdržuj se poblíž vrcholového kříže, nelehej si na zem, netiskni se ke skále a ani se neukrývej pod převisem, jen aby na tebe nepršelo – díky zkratovému přemostění můžeš schytat nepřímý úder.
Rukama se držíš ocelového lana. Možná tě bouřka překvapila – protože přišla z druhé strany hory a narůstající oblačnost se ze stěny nedala zahlédnout. To už ale není podstatné. Jsi vlastně na hromosvodu. A i nepřímý zásah může způsobit tvůj pád.
Pokud máš možnost, snaž se ferratu opustit. Možná je poblíž úniková cesta. Možná se dá bezpečně slanit nebo sestoupit do méně exponovaného terénu. Pokud to nejde, je lepší zůstat zajištěný – a zároveň omezit pohyb a kontakt s ocelovým lanem. Nepotřebné vodivé vybavení (hole, cepíny, tyče) odlož několik metrů stranou.
Pokud ti nahoru nezbývá jen pár metrů, pokračovat vzhůru s tím, že „to rychle dolezeš“ je hloupost. Spíš uděláš chybu. A nikdy neruš jištění jen proto, abys neměl kontakt s ocelovým lanem. Zásah bleskem může být vážný – ale pokud dostaneš zásah bez jištění, pád je téměř jistě konečná.
Jsi v polovině stěny, nebe nad tebou tmavne a čím dál častější hřmění napovídá, že bouřka už je nedaleko. Mokrá skála, strmý terén – začíná hra o to, jak rychle dokážeš najít bezpečnější pozici ve stěně nebo sestoupit do méně exponovaného terénu.
Pokud je to ještě bezpečné, slaň do snazšího terénu nebo na polici, kde můžeš sedět na izolaci (batoh, lano, karimatka) a zároveň tam bude možnost zajistit se do pevného bodu – aby ani po případném zásahu nedošlo k tvému pádu. Minimalizuj kontakt s mokrou skálou, kterou se proud taky šíří – hlava, ramena, lokty, všechno pryč.
Nečekej, až bude opravdu zle – pokud zpozoruješ varovné signály, začni raději hned slaňovat do bezpečí. Pokračovat v lezení s tím, že to ještě stihneš, nebo dokonce lézt během bouřky je nebezpečné. Ve vlhku se riziko fatální chyby násobí, navíc zůstáváš v kontaktu se skálou a riziko zásahu bleskem je vysoké.
Rozlehlá horská louka, planina, mělké sedlo. Všechny ty barvičky ve stínu bouřkového mraku najednou nepůsobí tak idylicky. Okolo žádné stromy, žádné skály, jen těch pár balvanů. Tady jsi pro blesk opravdu snadným cílem – a nemáš moc možností úkrytu.
Dostaň se do nejnižšího možného místa – muldy, prohlubně, mírné deprese. Ale ne do koryta potoka nebo dna žlabu, kde hrozí, že tě spláchne voda. Zaujmi ochrannou pozici v podřepu nebo sedu – viz výše. Pokud jsi ve skupině, rozmístěte se alespoň několik metrů od sebe (ideálně 15–30 m), aby jeden zásah neohrozil všechny.
Neutíkej v panice k osamělému stromu nebo okraji lesa, který je ve skutečnosti jedním z nejnebezpečnějších míst. Nezůstávej ale ani stát uprostřed louky jako nejvyšší bod. Neschovávej se pod jediným stromem, nelehej si na zem. A pokud je vás více, nezůstávejte pohromadě v těsném hloučku.
Proplétáš se soutěskou, po jejímž dně se kroutí říčka. Zatáhlo se, hřmí – a tohle není dobrá situace. Voda je výborný vodič. A až se z nebe spustí provazy deště, hrozí, že se jinak nevinná říčka během několika málo minut promění v rozvodněný tok.
Pokud jsi v takové soutěsce nebo jiném úzkém korytě, co nejdřív najdi cestu výš do svahu – tam, kde tě případná blesková povodeň nemůže zasáhnout. Bezpečné není ani vysedávání na břehu jezera nebo třeba v blízkosti vodopádu – vlhké prostředí je pro šíření proudu ideální.
Nepodceňuj riziko bleskové povodně. Možná ani neprší přímo nad tebou, ale to neznamená, že voda už se nesbírá na svazích výše a neuhání tvým směrem – do úzkého hrdla trychtýře. Zůstat v soutěsce, poblíž koryta nebo se schovávat před deštěm pod mostem může být sakramentsky riskantní.
Pravidlo jedna? Do bouřky se nedostat.
Pravidlo dva? Nehledej úkryt před deštěm, hledej úkryt před bleskem. Lidská přirozenost velí se pod něco schovat – vždyť kdo by chtěl moknout. Jenže během bouřky je často bezpečnější zůstat na dešti.
Třeba vchody do jeskyní a skalní převisy – právě tam se vystavuješ riziku, že proud, šířící se po vlhké skále, přeskočí přes tebe na zem. V bezpečí nejsi ani ve stanu. A bivakovací bouda? Ano, ta funguje jako Faradayova klec. Ale určitě se nedotýkej jejích stěn.
Takže? Skutečně bezpečné místo tam nahoře opravdu není. Proto se opravdu snaž řídit pravidlem jedna. To jediné totiž opravdu vede do bezpečí.
