V roce 2012 jsem vykopal ve sněhu pětimetrovou jámu. Tahle moje díra nedaleko Velkého kotle v Jeseníkách zela do takové hloubky, že se každá vyhozená lopata z poloviny vrátila a rozvířený sníh mě zastuděl za límcem. A to se mi ani zdaleka nepodařilo dosáhnout úplného dna. V tu chvíli už dál nemělo smysl kopat. V…

Číst dále

Slyšíš? Co? Přece to nic. A přesto každé vrznutí v šedivém padesátiletém bukovém kmeni. Slyšíš podzimní vítr rozechvívající listy, které ochutnávají každičký odstín z pestré palety barev. Slabý proud vody s úsilím překonávající první překážky na počátku jeho dlouhé cesty, při které přes všechny soutoky a přítoky nakonec doputuje do slaných vod moří na severu.…

Číst dále

Před patnácti lety jsem byl ještě puberťák, kterému po lícních kostech stékaly kapičky potu, když se v ruinách středovýchodního města plížil prachem, aby nezpozorován teroristy zneškodnil bombu, jejíž výbuch by ho poslal do dalšího kola s nepříznivým skóre. Náročné období. Tehdy se říkalo, že nový počítač, který si člověk právě přinesl domů, byl už v…

Číst dále

Zbývá jen několik posledních desítek metrů. Vrchol máš na dohled. Musí to být on, protože nic vyššího za oblým horizontem nevidíš. Dvanáct hrotů maček se zakusuje do tvrdého větrem vyfoukaného sněhu a tvé tělo se při každém kroku unaveně zvrátí doprava, kde najde oporu v dlouhém topůrku cepínu. Vyprázdněný žaludek, který ráno s vypětím všech…

Číst dále

“Žádné nové zprávy.” Po celém odpoledni na skalách beru do ušmudlaných dlaní svůj bílý iPhone – Touch ID jako obvykle na prolezenou kůži nereaguje – a nic. Žádné e-maily a žádné “potřebujeme udělat, připrav prosím, termín asap”. Zvláštní. Na jednu stranu příjemné – prořídlé poznámky na mém “to do” papíře umožní víc lezení. Na druhou…

Číst dále

Dokonalá příležitost, co se nemusí opakovat. Situaci, kdy i Tatry zůstávají zapovězené v říši, jejíž ostré rysy a titánské rozměry může horal obdivovat leda z obrázků, nepoznali ani moji rodiče. Tak tu sedím nad papírovou mapou Jeseníků, ve které období před deseti lety – období toulek po utajených zákoutích mých domovských hor – připomínají tenkým…

Číst dále

Dneska nelezeme. Místo ke kase lezeckého centra Šutr míříme tentokrát po schodech do baru v patře. Na jednu Plzeň. Protože mám rád soukromí, kdy člověka neobletují hlasy dalších lidí, hned zaplouváme do volného místa v koutě. Na okně za mnou stojí do komínku vyrovnaný štos horolezeckých časopisů. Některé vypadají nově, jiným se častým otáčením stránek…

Číst dále

Lezení se stalo nedílnou součástí mého života. I plánování volných dní a dovolených se točí kolem něj. Nejinak tomu bylo mezi Vánocemi a Silvestrem. Neustále jsme přemýšleli, kam vyrazit na skály a trochu se tam ohřát. Z rodinných důvodů nakonec naše plány nedopadly a tak jsme zůstali přes svátky v Čechách. Mám ale úžasnou ženu a ta…

Číst dále

Po šesté budíček, ranní jóga, teplá sprcha, vločková kaše, u kávy několik stránek z knížky Hory v hlavě, odházet čerstvých deset centimetrů sněhu kolem domu a před devátou šlapu v přeskáčích k zastávce autobusu na Praděd. Před polednem máme prašanu tak akorát. Poslední oblouky krájím na louce u domu a lyže odepínám před garáží, jejíž…

Číst dále

Na jedné noze vyvažuju zatáčky natlačený mezi sedačkou a hromadou lyží. Přes sklo, na kterém se vysrážel dech mých 80 spolucestujících, už nejde vidět ven. Silnici na Ovčárnu znám ale za 30 let života nazpaměť, takže vím, že se s pánem vedle mě budeme intimně dotýkat ještě tři kilometry. Další den už se do autobusu,…

Číst dále

Vzpomínáte, co jste dostali před třemi lety na Vánoce? Klidně si nechte prostor na přemýšlení. Nebyly to ty skialpy s hejnem vran na špičce, co jste letos na jaře prodali, abyste si mohli pořídit nový model? Nebo tričko s nápisem “Outdoor is my passion”, které už ale moc nenosíte, protože teď frčí minimalismus? I když…

Číst dále

Dvě osoby se uprostřed bouře krčí v mokrém spacáku ve výšce 6700 metrů nad mořem. Kus pod hlavním hřebenem sedmitisícové Pik Pobědy. Tam nahoře zůstali úplně sami. Nejbližšími lidmi je skupina Rusů v basecampu o 2000 metrů níže. Vichřice lomcuje stanem, rachot větru nahání strach. Jeden z nich musí každou chvíli vylézt ze stanu a…

Číst dále

V dnešní době často žijeme na hraně svých možností. Obklopují nás starosti, tlačí nás nedokončené úkoly, musíme toho stíhat stále více a více. Tělo nás informuje, že něco není v pořádku, ale my jeho signály ignorujeme. Někdy mám pocit, že svět jde jinam, než si naplánoval. Už dlouho létáme do vesmíru, ale zapomněli jsme na náš vnitřní…

Číst dále

Teď běžím. Miluju ten prostý pohyb, ke kterému nic nepotřebuju a který mě dostane kamkoliv. Z údolí až na hřebeny hor, třeba. Dýchám. Do kopce funím. Hlavou se mi honí všelijaké myšlenky – a někdy opravdu převratné. Nekoukám na hodinky. Žádné nemám. Svůj výkon nikde nezvěčním. Neběžím, abych něco překonal. Běžím, protože mě to baví…

Číst dále

Rozednívá se. Zpoza stromů prosvítá sytě rudá záře. Jakoby tam hořelo. Na vstávání je ale ještě příliš brzy. Zavřít oči, přetáhnout spacák přes hlavu, prodloužit noc. Není kam spěchat. V plánu máme jenom další lezecký den ve Skaláku. Tento týden už pátý. Přece nebudeme trávit čas prací, když je venku tak krásně. “Ty jo, vy…

Číst dále