Osamělé putování - horolidi Osamělé putování - horolidi

Osamělé putování

autor: Bohunka Mudrová
Doba čtení: 4 minuty
Uprostřed noci mě vzbudí zvuk blížících se kroků. Snažím se probrat ještě spící mozek. Kde to jsem? V lese. A sama! Křičet nemá smysl – nikdo mě v téhle pustině neuslyší.

Mžourajícíma očima se pokouším zaostřit siluetu, která se přibližuje tmou. Srdce mi tepe jako o závod. Zběsile šmátrám ve spacáku a hledám mobil. Třesoucí se rukou nahmatám alespoň baterku. Kuželem jasného světla mířím na funící objekt, který už stojí sotva pár metrů ode mě. „UÁÁÁÁÁÁÁ!“, dere se mi nekontrolovatelně z hrdla, když si vzájemně pohlédneme do očí. Já a divočák! Reflexivně vyskakuji ze spacáku. On jen podrážděně zachrochtá a mizí pryč. Ještě chvíli za ním rozrušeně zírám do tmy. Nikdo další ale, zdá se, nepřichází a je docela chladno. Kouknu na hodinky. Ty ukazují něco málo po půlnoci, a tak se vracím do tepla svého spacáku. 

Oči se mi rychle klíží. Není divu. V nohách mám přes třicet kiláků v kopcovitém terénu, takzvaně „na těžko“. Pravidelný zvuk listí, vlajícího v jemném větříku zářijové noci, na mě funguje jako ukolébavka. Už skoro spím, když znovu slyším funění a kroky. „Divočák,“ pomyslím si v polospánku. „Kdo jiný by sem teď asi chodil.“ Přes hlavu přetahuji kapuci a spím dál. Probírám se až za zvuků ptačího zpěvu. Pozoruji ranní paprsky slunce prodírající se skrz větve stromů. Les se probouzí do slunečného dne a vzduch voní babí létem. Do vločkové kaše ke snídani přimíchávám čerstvě utržené sladké ostružiny a užívám si prostou přítomnost všemi smysly: jen já a les

Po snídani balím vše do krosny a vydávám se na další etapu mého osamělého putování. Stal se z toho takový můj každoroční rituál. Dojít tam, kam mě nohy donesou, přespat a pokračovat dál. Aspoň na pár dní. Jít sama se sebou – přes hory, přes doly. 

Letos mi ovšem na putování moc času nezbývalo. Vydala jsem se tak přejít alespoň naše místní Brdy, od Prahy po Jince. Zatímco zdolávám dnešní úsek hřebenovky z vrcholu Babka na Studený vrch, honí se mi hlavou vzpomínky na putování minulá: Jizerky, Krkonoše, Alpy. Přemýšlím, co mě k této pravidelné osobní tradici vede. Jde o přirozený prožitek svobody. Žádné „dedlajny“pracovních úkolů ani otázky typu: „Mami, mě bolí nohy, kdy už tam budeme?“ Odpoutání se od běžných problému mi automaticky navyšuje prostor pro vnímání přírody a světa okolo. Bez konkrétního očekávání samovolně přichází řešení a různé nápady, co se svým životem dál. 

Teď už s úsměvem vzpomínám na noční setkání s divočákem a za světla se to zdá jako vtipná story. V noci to ovšem byla výzva.

Jindy jsem si zase užila bloudění bez GPS signálu, běsnění živlů, žízeň bez kapky vody a nějaké té studánky v nedohlednu. Při osamělém putování si s tím vším člověk musí umět poradit. Když to zvládne, odnese si z lesa větší sílu a sebedůvěru. 

Adventure therapy, mindfulness, lesní terapie a další nové seberozvojové směry mají jeden společný atribut: návrat člověka ke svým kořenům. Do přírody. K sobě a ke svým schopnostem. 

Blížím se na „Studeňák“ – můj dnešní cíl. Chvíli se kochám krásným výhledem, zatímco od severu přichází šedé mraky. Zdá se, že dnes v noci bude pršet a já tomu musím přizpůsobit výběr spacího místa. Přes trekové hůlky později vypínám plachtu, aby mě déšť nepřekvapil. Jen co se pak po večeři schoulím do spacáku, začíná se ozývat dobře známé kap, kap, kap. Do plachty vyťukává svůj rytmus přicházející déšť a já přitom spokojeně usínám – uprostřed lesa a přece jako doma. Na osamělém putování k sobě a svým kořenům.

Utečte spolu za horizont

Turistický batoh Lowe Alpine Cholatse
Napětí je součástí tvé cesty za hranice všednosti. Tyhle pocity jsou ti příjemné. Cítíš se dobře. Snad také díky batohu Lowe Alpine Cholatse, který je pro tvé útěky do divočiny vybavený prodyšným zádovým panelem Air Contour+, jehož velikost si doladíš přesně na svá záda. Díky tomu splyne s tvým tělem jako věrný souputník.
4 090 Kč
Prohlédnout zblízka

Autor

Bohunka Mudrová

Sdílet článek

Ze stejné rubriky

envelopemagnifiercrossmenu