Tohle není legrace. Bývala to taková rada, možná spíš mýtus: načůrat do nových pohorek, aby kůže povolila. Tak až s tím zase někdo vyrukuje, nedělej to. S dnešními materiály a konstrukcí už navíc rozcházení pohorek není takové martyrium, jako dřív. I tak to ale chce trpělivost.
Nasypat do bot kukuřici a zalít vodou. Zahřívat těsná místa fénem. Strčit do špičky oloupanou bramboru. Vložit do bot sáčky s vodou a nechat je přes noc v mrazáku. O čůrání už jsme mluvili.
Neschvalujeme ani jedno. Protože většina těhle „babských rad“ jde přímo proti doporučením samotných výrobců bot k tomu, jak o materiály pečovat. Zkratky jsou lákavé, bohužel ale často nadělají víc škody než užitku. Jediná rozumná cesta je trpělivost.
Protože kůži, švy, lepené spoje nebo membránu je potřeba právě před takovými extrémy chránit. Vlhkost (navíc ještě kombinovaná s mrazem), vysoká teplota nebo agresivní chemie – to jsou faktory, co můžou způsobit rozlepení podešve a gumových lemů, popraskání a seschnutí kůže, zničení švů nebo poškození membrány. Amen!
Předně: rozcházení nových bot není taková hrůza jako to bývavalo. V některých nízkých keckách a trekovkách můžeš vyrazit třeba hned. Jsou flexibilní, mají dobré polstrování, často sednou hned po vybalení z krabice. Proč ne.
Ale čím těžší a tužší boty (kožené pohorky, horolezecké boty), tím víc času musíš rozcházení věnovat. Nejsi-li masochista, co si potrpí na protržených puchýřích a krvavých ponožkách. Tuhá a pevná konstrukce se prostě tvaru nohou přizpůsobuje déle. A tak je dobré začít s rozcházení 2-3 týdny před pořádnou túrou.
Pomalu si boty přizpůsobit na vlastní nohy. O tom to je. Ne na bramboru nebo zmrzlý sáček s vodou. Teplem tvých nohou a vlhkostí produkovanou při chůzi se materiál stává měkčím a poddajnejším. Především takto se trvale uzpůsobí tvaru tvých nohou. Samozřejmě ale – pokud ti boty od začátku nesedí, ani týdny rozcházení nepomohou.
Postupně si boty nazouvej. Ať si nohy zvykají. Začni doma v obýváku. Pak je vezmi na zahradu. Dej si dvouhodinovou procházku v lehčím terénu. Přidávej délku, převýšení, náročnost. A teprve poté vyraz na pořádnou túru. Jo – je to pruda. Do krve rozedřené paty a vidina ještě dvou hodin pochodu do údolí zní ale ještě hůř.
S rozcházením bot pomáhá i chůze v deštivém počasí. Vlhkost zvenčí kůži mírně změkčí, a ta se snáze přizpůsobí chodidlu. Takže pokud poprchá, tak hurá. Případně se projdi v orosené trávě. Jenom pak nechej boty dobře vyschnout (při pokojové teplotě, samozřejmě).
Hned od začátku si hlídej polohu jazyka – musí být uprostřed. Pokud ujíždí na stranu při prvních použitích, později už se do správné polohy nevrátí. Můžeš taky zkoušet různé techniky šněrování a napínání tkaniček – pro lepší fixaci paty, ulehčení nártu nebo uvolnění prostoru pro prsty, a tím snížení rizika puchýřů.
Vyber si takové ponožky, které jsou na horské túry určené. Dobře padnoucí, aby se neshrnovaly. Z materiálu, který udržuje nohy suché. S polstrováním, které na kritických místech snižuje tření a brání vzniku puchýřů. A v takových ponožkách boty rozcházej – aby se vytvarovaly správně.
Taky si můžeš pořídit anatomické vložky. Snižují tření a přechází otlakům. A uděláš dobře, když své boty nebudeš nikomu půjčovat. Začaly by se totiž přizpůsobovat tvaru cizí nohy a už by to nebylo ono. Proto v půjčených botách nikdy není tak dobře jako v těch vlastních.
To znamená mazat je krémem, aby kůže nepopraskala. Hrubé otlaky a mozoly je vhodné zjemnit pemzou. A samozřejmě stříhat nehty (rovně nebo mírně do oblouku), aby nenarážely do špičky bot. Bolí to – obzvlášť při chůzi z kopce – a dlouhé nehty mohou poškodit vnitřní futro bot.
Pokud jsou ti boty úzké, dají se použít napínáky, které materiál roztáhnou. Pokud v nich máš naopak prostoru příliš, můžeš přidat pod stélku tenkou podložku (občas bývá i součástí balení), klínek pod patu nebo trekové anatomické vložky.
Pokud ani to nikam nevede, pak je načase si přiznat, že se chyba stala už na začátku – při výběru bot. Prostě ti nesedí a asi nikdy nebudou. A než si zničit nohy, možná bude lepší se jich zbavit.
Dělali to vojáci a dřívější generace turistů. Údajně oblíbená rada . A ano – vlhko a teplo je to, co kůži pomáhá se přizpůsobit. Jenže zápach moči k tomu není nezbytně potřeba. Stejně jako minerály, které moč obsahuje a které jsou pro kůži škodlivé. Může díky nim vyschnout a zkřehnout.
Shrňme to. Zkratky nefungují. „Babské rady“ z internetu jdou často proti doporučením samotných výrobců. Škodí materiálům, konstrukci a zkracují botám život. A na lidskou hloupost se záruka nevztahuje.
Funguje „prudérní“ a trpělivé rozcházení. Krok za krokem – od malých dávek až k té velké túře. Používej správné ponožky. Zkoušej různé druhy šněrování a utažení tkaniček. A stejně si pro jistotu do batohu přibal náplasti na puchýře.
Přejeme hodně štěstí!
