Horotest: Lowe Alpine Altus

autor: Bohunka Mudrová
Doba čtení: 4 minuty
Na první pohled? Fešák, který zaujme. Neotřelý moderní design. Na druhý vzbuzuje zvědavost – kapsy, tráky, úchyty. A na třetí už žasnu, jaký je to chameleon. Tváří se jako výletní báglík. Pár tahů za šňůrky z něj ale udělá pořádnou trekovou krosnu.

Batoh Lowe Alpine Altus o objemu 52 až 57 litrů mě letos provedl celou sezónou. Během ní mi měkce seděl na zádech a pevně se mě držel při všech mých horských eskapádách. A ta poslední byla obzvláště podařená.

Kdy jsme naši společnou jízdu začali? Už v dubnu.

V Čechách se na nás ještě sypaly sněhové vločky, ale velikonoční Garda – to byla jiná liga! Azurová obloha a hřejivé slunce. V tomhle ferratistickém Eldorádu jsme jaro hltali každým pórem. A komu snad na ferratě Sentiero Contrabbandieri byla ještě zima, toho zahřála slušná expozice. Fixní lana aby tam člověk pohledal. Není to totiž ferrata v pravém slova smyslu. Spíše stará pašerácká stezka vysekaná do skály. Lemuje jezero a pohyb na úzké římse vyžaduje klid – ani krok stranou.

Na ferratě Monte Albano bychom se bez ocelových lan už ale neobešli – je to silově náročný majsrtštyk nad vesnici Mori. Člověk tam lezením nějaký čas stráví, a tak mi slunce, které se do nás celou dobu opíralo, na kůži vymalovalo první letošní pihy. A pak nás zlákaly hory na severu. Ikonická ferrata Rino Pisetta vede v kolmé exponované stěně a jaro tam zatím nakukovalo jen opatrně. A na ferratě Signora delle Acque jsem už z batohu postupně vytáhla tričko s dlouhým rukávem, potom mikinu a nakonec i bundu. Jak název ferraty tak trochu napovídá, cesta vede kaňonem s vodopádem a slunce se tam jen ztěží prokouše.

„Jak ty to děláš, že máš s sebou na ferratě celou skříň?“ divili se kluci.

„Chce to prostě dobrý batoh. Velký, ale taky lehký. Aby seděl na těle a měl spoustu kapes,“ mrkla jsem na ně své tajemství.

Tulácké zacházení

V létě jsme se vydali na pěší túry okolo rakouského jezera Altausee. Výhledy vykoupené několikahodinovým stoupáním. Kochačka na Dachstein a Totes Gebirge. Rozhodně ale nejsem žádný velbloud, takže musím pít hodně a pravidelně. A můj „Altík“, jak jsem batoh pojmenovala, s velkými zásobami vody naštěstí počítá. Má vzdušný zádový systém, který pořád hezky větrá, takže i když jsem s sebou táhla dvě dvoulitrové láhve s vodou – tedy pořádnou zátěž na tak parné dny, ne že bych měla záda vyloženě suchá, ale splavená potem jsem je rozhodně neměla. To bylo fajn.

A fajn to bylo i při mých několikadenních vandrech brdskými lesy, kde se mi navíc hodila oddělená spodní komora na spacák. Taky stačilo vyrolovat límec z hlavní komory a hned jsem měla k dispozici dalších pět litrů na svůj šatník navíc.

Vrněla jsem blahem.

Vždycky to tak mám, když spím pod širákem. Co si nenesu, to nemám – perfektní! A počasí jak mi přálo! Jen jednou mě potkal drobný deštík – a ten odolný materiál s vodoodpudivou úpravou HydroShield hravě zvládl. Dokonce i popel, kterým jsem si batoh umazala u ohně, šel z povrchu snadno dolů. Stačilo ho krátce ošplouchnout v potoce.

S tvrdším zacházením se u Lowe Alpine asi počítá.

Zadek na maděru

Největší dobrodružství mě ale čekalo na samém konci sezóny. Königsjodler – nekonečné lezení po rozeklaném hřebeni nahoru, dolů, nahoru a tak pořád dokola. A v celé škále podmínek. Ze slunce jsme se zanořili do mlhy, z mlhy přišel déšť a pod vrškem, skoro ve 3000 metrech, jsme se dočkali i prvních letošních vloček. Deset hodin v plném nasazení.

Cesta dolů pak potvrdila tvrzení, že sestup bývá těžší než výstup. Zvolili jsme stezku Mooshammersteig. A ne, nebylo to zadarmo. Ledovec, slézání a scházení patnácti set výškových metrů exponovaným skalním terénem s nejištěnými lezeckými pasážemi. Díky šedivé padající mlze byla skála místy i dost kluzká. Až tak, že jsem se v jednu chvíli vydala po zadku dolů. Při pádu jsem zalehla batoh a zaklínila se jím v úzkém komínku.

Co teď? Chvilku jsem popadala dech a pak jsem začala sčítat škody. Kalhoty na maděru a zadek začal hrát všemi barvami. Záda mi naštěstí kryl batoh. A jak po takové jízdě po holé skále dopadl? Bez úhony! Ale opravdu bez jediné. Ani škrábnutí. Do stejného stavu jsem se pak snažila uvést svou psychiku a krok sun krok jsme pokračovali pomaloučku polehoučku dolů. A když jsem po dvou dnech balila ten svůj nezničitelný Lowe Alpine do auta, obrátila jsem se ještě s pokorným „díky“ naposledy k hoře.

Byl to řádný zátěžový test – pro nás oba. A obstáli jsme – my oba.

*

Nástupcem testovaného batohu Altus je Lowe Alpine Cholatse. Liší se jen nepatrně v zádovém panelu.

Otestováno

Batoh Lowe Alpine Altus / Cholatse
Napětí je součástí tvé cesty za hranice všednosti. Tyhle pocity jsou ti příjemné. Cítíš se dobře. Snad také díky batohu Lowe Alpine Cholatse, který je pro tvé útěky do divočiny vybavený prodyšným zádovým panelem Air Contour+, jehož velikost si doladíš přesně na svá záda. Díky tomu splyne s tvým tělem jako věrný souputník.
od 4 090 Kč
Prozkoumat zblízka

Autor

Bohunka Mudrová

Sdílet článek

Ze stejné rubriky

envelopemagnifiercrossmenuchevron-upchevron-down