„GORE-TEX? K ničemu! Nohy se potí víc jak v botách bez membrány. A po dvou hodinách v dešti? Čvachtá to, jako když stojím v rybníku.“ Ano, ano. To se občas říká. A taky stává. Ale je problém v membráně? Nebo v tom, že vlhkost má i jiné cestičky a každá membrána své fyzikální limity?
Membrána je v botě schovaná mezi podšívkou a svrchním materiálem. Takže ji přímo nevidíš, obepíná ale celou nohu. Od špičky po horní okraj bot. Když vlhkost prosákne přes svršek nebo švy, zastaví se právě na membráně – a dál už se nedostane.
Není to ale nějaký kouzelný igelit. Spíš chytrý cedník. Má v sobě miliardy pórů, které jsou tak malé, že jimi neprojde kapka vody, zároveň ale dost velké, aby jimi prolezly molekuly vodní páry (v tomto případě potu). Kapka je vůči pórům zhruba 20.000krát větší, vodní pára naopak 700krát menší. Takže voda zůstává venku, pára může ven.
Membrána je plnohodnotný konstrukční díl bot – ne jen nalepená fólie. Uvnitř boty je umístěná jako tenoučká, samostatná vrstva mezi svrchním materiálem (kůží nebo textilem) a podšívkou. Můžeš si ji představit jako další „ponožku“, co obepíná chodidlo. Ušije se zvlášť, její švy se přelepí nepromokavou páskou a celý tenhle balíček se pak vloží pod svršek a spojí s podešví.
Tohle se nedalo obejít, ani kdyby Bob Gore (ten, co vymyslel GORE-TEX) spojil síly s Einsteinem a Oppenheimerem. Možná si vzpomeneš na pokus z hodin fyziky. Do sklenice s vodou sypeš po lžičkách sůl. V určitý okamžik je ale ve sklenici tolik soli, že další lžička už se nerozpustí. Sůl jen zůstane ležet na dně. Říká se tomu nasycený roztok.
Stejně to funguje, když je vzduch venku plný vody – 100% vlhkost, mlha, teplý hustý déšť. Vodní pára z tvého potu se prostě nemá kam vmáčknout. Přes membránu by se protlačila, ale za ní je prostředí, které další vlhkost nepobere. A ty pak máš pocit, že ten zatracený „goráč“ promokl. Nepromokl. Jen se vodní pára vysrážela na vodu.
Membrána funguje nejlíp, když je chladněji a ne moc vlhko – jaro, podzim, zima, déšť nebo sníh. Uvnitř boty musí být zkrátka tepleji a vlhčeji než venku – aby pot měl kam odcházet. Horší to je v teplém dusném počasí a při dlouhém lijáku, kdy má vzduch 100% vlhkost a svršek bot je navíc nasáklý vodou. Okolní prostředí pak funguje jako onen nasycený roztok.
Když svršek boty nasákne vodou, jsme zase u problému, že vodní pára nemá kam odcházet. Do nacucané kůže nebo textilu to nejde. A tak v botách cítiš vlhko, i když membrána nepromokla. Proto je potřeba vodoodpudivá úprava svršku. Díky ní se voda nevsakuje (nebo jen minimálně) a membrána může odvádět vodní páru ven.
Vodoodpudivá úprava udržuje svršek co nejsušší. Není to ale tak, že nastříkáš impregnaci a boty se stanou nepromokavými i bez membrány. Je to jen povrchový efekt – voda se chová jinak na impregnovaném povrchu než na holé obroušené kůži či textilu. Vodoodpudivá úprava tak především podporuje správnou funkci membrány.
Používáním se opotřebovává a časem přestane fungovat. Poznáš to podle toho, že špička v mokru tmavne a voda se do materiálu vpíjí místo toho, aby perlovala a stékala. Proto je potřeba jednou za čas boty vyčistit a znovu naimpregnovat. Pozor ale – na každý materiál se hodí jiná impregnace a nevhodné přípravky můžou prodyšnost svršku ještě zhoršit. Jak to nepokazit se dočteš tady.
Pokud máš v botách vlhko, viníkem většinou není membrána. Pokud není poškozená nebo dávno za zenitem, pak nejspíš funguje správně – a příčinu vlhkosti musíš hledat jinde. Přece jenom, potýkáš se s přírodou, což je záležitost sakramentsky rozmanitá a vždycky si nějakou cestičku najde.
Nízké trekové boty v mokré trávě nebo jarním sněhu. Textil nebo kůže kolem kotníku postupně nasákne, vlhkost po svršku „vyleze“ výš a přes lem se „přehoupne“ dovnitř. Membrána pořád drží – ale nad její hranou se vytvoří mokrý prstenec. A když to trvá dlouho, přijde i pocit, že ti promokla celá bota.
Když leje jako z konve a nohavice končí nad lemem boty, voda stéká po kalhotách do boty. Případně po holých nohách – pokud máš kraťasy. Membrána funguje – ale voda přitekla shora. Poříď si návleky, které kryjí přechod mezi botou a kalhotami. Voda se rozteče po povrchu, místo aby natekla dovnitř.
Brodění potoka po kotníky nebo boření se v rozbředlém sněhu po holeně – jakmile hladina přesáhne horní lem, není co řešit. Voda je uvnitř. Není to žádná velká věda. Bota je nepromokavá jen do takové výšky, do jaké má po stranách přišitý jazyk. Vše nad tím je jen otevřený trychtýř.
Membrána propouští pot ven, jen pokud je venku sušší a chladnější vzduch než uvnitř bot. Když je dusno, letní liják, mlha, prostě „prádelna“, pot už nemá kam jít. Zůstává uvnitř, sráží se na vodu a ty cítíš vlhko. Membrána přitom nepropustila ani kapku – jen už nemá kam odvést další vlhkost.
Svršek, který není pravidelně čištěný a impregnovaný, se promění v houbu – voda po něm nestéká, ale vsakuje se. A když je materiál skrz naskrz nasáklý, membrána jako by měla zvenku přes sebe přehozenou „mokrou deku“. Odvod potu se skoro zastaví – zůstává uvnitř, kondenzuje a v botě cítíš vlhko.
Jediný moment, kdy membránu usvědčíš z viny. Přece jen dostává zabrat a stárne. Po letech používání může prasknout nebo se prodřít – hlavně tam, kde se nejvíc ohýbá. Voda se pak objeví v jednom konkrétním místě. Třeba pořád vlhne špička pravé boty, zatímco druhá bota a zbytek nohy zůstává suchý.
Většina membrán má životnost v řádu mnoha sezón a stovek až tisíců kilometrů. Ale zkrátit ji může i kamínek v botě nebo nedostatek tvé péče. Kritická místa jsou hlavně tam, kde se bota nejvíc ohýbá a dostává zabrat – přední část nártu, oblast prstů a špičky a místa, kde se opírají hrany vložky. Zkratka – podobně jako ochodíš podešev, ani membrána nevydrží navěky.
To může být tvoje záchrana. Záložní plán. Nepromokavé ponožky nastoupí do akce, když se do bot přece jen vlhkost nějak dostane – a ty máš před sebou ještě další kilometry pochodu. Nebo – nedej bože – celý další den pochodu a boty nemají šanci přes noc vyschnout.
Každopádně membrána nepromokavých ponožek má stejné limity jako jakákoliv jiná membrána. Vodní pára musí mít kam odejít – a pokud je prostředí okolo plné vlhkosti, pot zůstává v ponožkách. Nepromokavé ponožky bývají taky teplejší a míň prodyšné než obyčejné – a spíš než do léta se hodí do chladnějších měsíců.
Nepromokavé ponožky mají zvenčí odolnou pleteninu, která něco vydrží. Pod ní je tenká – vodotěsná, ale zároveň prodyšná – membrána. A nejblíž k noze je příjemná vrstva z merino vlny, která odvádí pot a případně i hřeje. Vnější vrstva tak může být nasáklá vodou, ale membrána se stará, aby nohy zůstaly v suchu a teple.
„GORE-TEX je k ničemu, stejně promokne!“ vracíme se na začátek. Ty už teď ale víš, že to nemusí tak docela pravda. Jen prostě (zatím) nejsme tak dobří, abychom obešli fyzikální zákony. Důležité je tedy věci pochopit – a dělat vše, co je ve tvých silách.
Tady máš na závěr několik příkladů, jak si můžeš v různých situacích k suchým nohám maximálně pomoct.
Jak už víš, teplo a vysoká vlhkost, to je nic moc. Membrána sice vodu zvenčí k nohám nepustí – ale uvnitř tě začne studit tvůj vlastní pot. Pomůžou funkční merino ponožky a výměna za suchý pár, třeba v půlce túry.
Chladno, vytrvalé mrholení, mokrá tráva. Vysoké membránové pohorky, samozřejmě dobře naimpregnované – to je základ. A přes ně ideálně návleky. To dokáže udržet nohy po celý den spíše v suchu. Jít pohodlí naproti pomáhá.
Neodhadneš hloubku – a voda dovnitř prostě nateče. Stane se. Ponožky jsou nasáklé vodou, stejně jako vnitřní podšívka bod. Co teď? Výměna za suché obyčejné ponožky nic neřeší. Nasáknou taky. Právě teď se hodí ponožky nepromokavé.
Jarní firn, od sluníčka rozbředlý. Když v tom šlapeš dlouho, svršek nakonec nasákne – a uvnitř se začne hromadit vlastní vlhko, případně vlhkost vyvzlíná a „přehoupne se“ shora. Pomůže suchý pár ponožek. Případně rovnou nepromokavý.
Tenisky bez membrány. Aby se noha nepekla. Ráno ale startuješ přes louku plnou rosy. Chceš začít den mokrýma nohama? Ne! Řešení? Nepromokavé ponožky. Až pak boty trochu oschnou, vymeníš ponožky za klasické.
Je to jednoduché. Kdo se o své vybavení dobře stará, ten z něj dlouho čerpá užitek. Rozhodně déle než ti, co na něj kašlou. Takže – sušit boty při pokojové teplotě (ne u přímého zdroje tepla), pravidelně čistit svršek a impregnovat je přípravky, které se na daný materiál hodí. Semiš, nubuk a syntetiku sprejem; hladkou (případně i broušenou) kůži voskem. Návod máš tady.
