Přijít, popít, pobavit. A po mně potopa. Hygienickou vložku nemáš, tak zalehneš přímo pod erární deku. Ráno přehrabováním v batohu probudíš půl lageru, protože tě nenapadlo sbalit se večer. A odpadky necháš kde? Při noclehu na chatě, ve winterraumu a bivaku se ctí jisté zvyklosti.
Na chatě je taky restaurace s personálem a kromě společné noclehárny dokonce i pár pokojíčků. Ale wellness all inclusive snad nečekáš. Horské chaty vznikly primárně jako základy pro usnadnění výstupu na vrchol. Ne pro týdenní dovolenku.
Udržet je v provozu není snadné ani levné. Třeba získat, upravit a zlikvidovat litr pitné vody je tam nahoře 30 krát dražší než v údolí. A tak je potřeba k chatám přistupovat. Spokojit se s málem, chovat se ohleduplně a s pochopením.
Klasická horská chata má v sezóně personál, který se o její chod stará. Ale co když pak zůstane otevřený jen winterraum? Tam už je všechno na tobě. Musíš zatopit, uvařit, uklidit po sobě a naštípat tolik dřeva, kolik jsi spálil. Přitom je pořád potřeba za nocleh zaplatit. A pak jsou bivakovací boudy, kde se sice neplatí – ale nároky na tvou odpovědnost jsou ještě vyšší.
Horská chata, winterraum nebo bivak. Jedno kde, respekt je základ. Respektuj ostatní a „po večerce“ se chovej jako myška. Ty možná se spánkem problém nemáš a ráno si klidně přispíš, jiný ale třeba na další den plánuje brzké vstávání a náročnou túru.
Boty a promočené věci necháš u vstupu – nebereš je do noclehárny, kde zasmradíš všem pod nos. Věci si ukliď, aby se jiní nezabili o tvůj batoh s nastrčeným cepínem. A pokud jsi to ty, kdo bude vstávat dřív, nachystej si vše večer – ať ráno ostatní nebudíš.
… ani tam nahoře neplatí: „Zaplatil jsem, tak si dělám, co chci.“ Voda a elektřina jsou cenné zdroje – a není úplně košer dobíjet si powerbanku a blokovat jednu ze dvou sprch pro padesát lidí čtvrt hodiny. Dřevo do winterraumu musela nejspíš donést helikoptéra a odnášet musí i odpadky. Proto je správné se zdroji šetřit a řídit se pravidlem: „Co si doneseš, to si taky odneseš.“
Jasně, hory to je svoboda. Ale vocamcaď pocamcaď. Horská chata má svá pravidla a je fér je dodržovat. Navíc je to pořád v prvé řadě útočiště uprostřed hor, jehož provoz není legrace. Takže až k večeři dostaneš hrachovou polívku a sekanou, nevymýšlej, že bys radši pasta carbonara a salát s ředkvičkami.
Žádné: „Přijdem v osm večer a nějak to dopadne.“ Dopadne. Ale místo v pokoji na matraci si nejspíš usteleš na lavici v jídelně. Až z ní všichni zmizí.
Je to minimálně férové. Sezóna tam nahoře je krátká, provoz chaty drahý a tvá rezervace zabírá místo těm, co by za nocleh zaplatili rádi.
Když se dostaneš do potíží, tvůj záznam se jménem, datem a dalším cílem výpravy poslouží jako cenná informace pro případnou záchranu.
Boty nechej u vchodu, kam patří. Je tam botník i sušárna. A přezuj se do pantoflí – buď máš vlastní nebo najdeš erární. Ale nespoléhej na to.
Na vyhrazeném místě u vchodu (botník, sušárna) nechej taky cepín, mačky, lano, trekové hole. Ani jedno nepatří do noclehárny.
Jídelna pojme míň lidí, než kolik je nocležníků. Takže se najez a přenech místo dalším. Není to putyka pro nekonečné vysedávání.
Nechceš jíst, co na chatě uvaří? Nemusíš. Vařič ale nezapaluj v jídelně ani noclehárně. Mohl by to být tvůj poslední žhářský kousek.
Ten většinou bývá od 22:00 do 6:00. Takže prozpěvování a hlasité trumfování v hrdinských činech si nech až do údolí.
Vložku do spacáku. Nespi pod erární dekou. Je to nehygienické a neodpovědné k těm, co další noc přijdou po tobě.
Obzvlášť, pokud hodláš vyrazit brzy – dříve než ostatní. A nachystej si čelovku tak, ať ji máš v noci po ruce.
Vždycky v noclehárně někdo chrápe. Vždycky. A pravděpodobně ho ani mlaskáním nepřesvědčíš, aby přestal. Špunty jistí klidný spánek.
Představ si, co se mezi těmi čtyřmi stěnami všechno událo. Jaké výstupy se tu plánovaly. Komu tu před výstupem přebíhal mráz po zádech. Neseděl náhodou na té samé židli, co teď sedíš ty, kdysi Walter Bonatti? Nebo Riccardo Cassin? A ty si fakticky teď pustíš nahlas Youtube a Justina Biebera? Nee, že? Zkus to kolem sebe vnímat. Horská chata, to je kus historie.
Část horské chaty, která zůstává přístupná (pouze) mimo sezónu. Obvykle má do deseti až dvaceti lůžek, kamna, židle, stůl, palivové dříví a pokladnu, ve které necháš za nocleh peníze. Postarat se o sebe ale musí člověk sám. A to je na tom hezké.
Má vůbec chata winterraum? Ve které části chaty se nachází? Jak je velký, jaké má vybavení, je volně přístupný nebo na klíč, který si musíš vyzvednout?
Spacák je základ, obzvlášť v zimě. Erární nádobí a příbory nejsou pravidlem a někdy ani kamna. Jídlo si samozřejmě musíš připravit vlastní – z toho, co si přineseš.
Přpadně pokud nemáš přesnou částku, můžeš zaplatit později převodem. Platební údaje ti dá sekce, která chatu vlastní. Hlavně nebuď černý pasažér.
Někdo ho sem nahoru musel dopravit, a to není levná sranda. A než odejdeš, naštípej a nanos minimálně tolik dříví, kolik jsi v kamnech spálil.
Některé winterraumy mají malý systém solárních panelů k zajištění elektřiny a světla. Je to ale spíše výjimka. Takže si posvítíš svíčkami nebo čelovkou.
U winterraumu vždy najdeš latrínu nebo kompostovací toaletu. Využívej to a nehledej si místečko okolo chaty. O tvé jarní překvapení nikdo nestojí.
Než winterraum opustíš, zameť podlahu, umyj nádobí, vysypej popel, uprav matrace a deky, zavři pořádně okna a dveře, aby dovnitř nenafoukal sníh.
Obaly i bioodpad – nahoře není žádná horská skládka a nikdo nechce na jaře pobíhat s pytlem kolem chaty a sbírat zbytky. Odpadky navíc lákají myši.
Winterraum není místo, kde se pořádají párty. Tím spíš, že se tam můžeš na noc potkat s dalšími lidmi. A není to ani dlouhodobé bydliště pro poustevnický život.
Ne, takhle to ve winterraumu nechodí. Rezervovat si místo ani není možné. Určitě si ale předem zjisti, jestli je zrovna tvůj winterraum otevřený. Některé bývají zamčené a univerzální klíč si musíš vyzvednout, než se na hory vydáš – v kterékoli sekci Alpenvereinu. A samozřejmě – winterraum je přístupný pouze v době, kdy je chata zavřená.
Plechová nebo dřevěná bouda jen s několika lůžky. Bivak je vždycky otevřený a nic neplatíš. Ale žádná kamna, žádný záchod. Jen pár postelí, kousavé deky a padesát na padesát, že zažiješ romantiku ve dvou, nebo bude narváno a usteleš si na zemi.
Někde to mají přímo v předpisech – bivak je dočasný nocleh při vícedenní túře nebo v nouzi. Ne způsob, jak zadara kempovat nahoře v horách.
Takže i když je prázdno, neměj věci rozházené po volných postelích. Počítej s tím, že kdykoli může dorazit někdo další – třeba i uprostřed noci.
V bivaku je jen pár postelí. Někdy čtyři, jindy deset. Takže je možné, že se budeš muset spokojit s lavicí nebo podlahou. Mít s sebou karimatku se hodí.
Všechno se odehrává v jednom prostoru. Proto se chovej tiše, nesviť čelovkou ostatním do očí a zkus to pro jednou bez Spotify a repráku.
Bivaky nemívají latrínu. Projdi se dál od něj i od stezky, vykopej díru a pak to za sebou zase zasypej. Kapesníčky z malé si odnes v sáčku.
Proč u bivaku není ohniště? Protože rozdělávat oheň je tam nejspíš zakázané. Z dobrých důvodů. Špatně uhašený oheň – vítr – katastrofa.
Co si vyneseš nahoru, zase s sebou vezmi dolů – včetně bioodpadu a zbytků jídla, které nepohazuj někde okolo. Láká to myši.
Vyklepej a srovnej deky, uprav matrace. Utři stůl, zameť podlahu, dej věci na původní místo. Ideálně zanech bivak v lepším stavu, než byl.
Hrnky, svíčky, nádobí, lékárničky, plynové bomby – to vše má v bivaku zůstat pro další hosty. A naopak – můžeš něčím sám přispět pro blaho ostatních.
Ve winterraumu a bivaku vždycky najdeš nějaké jídlo a plynové bomby, co tam nechali ti před tebou. Nic z toho ale neslouží tobě. Je to záchrana pro ty, co se do bivaku dostanou v nouzi. A pokud už dostaneš chuť na lyofilizované chili con carne, co se na tebe směje z police, nech tam výměnou něco z vlastních zásob. Případně můžeš nechat i víc. Jako „platbu“ za přístřeší, kterého se ti dostalo.
Asi už máme jasno, že nahoře v horách je to hlavně o bezpečném přespání. Dostaneš to nezbytné a jak se s tím popereš, je už na tobě. Na horskou chatu si tedy zabal:
Ve winterraumu a bivaku máš pak ve svých rukách ještě víc – přípravu jídla, zajištění tepla nebo to, aby ses přes závěje vůbec prohrabal ke dveřím. Vezmi si ještě:
Sdílíme jeden prostor. Malou místnůstku, kde se sotva vyhneme. A každý máme něco. Jednomu smrdí nohy, druhý chrápe a ten třetí si strčí svůj hrnec na kamna zrovna, když se to samé chystáš udělat i ty. Nějak se musíme porovnat. A jde to vždycky líp s úsměvem než agresivním tónem. Usmívej se – jsi na horách. Kde jinde pro to máš lepší důvod. Zbytek půjde hladce.
Jak jinak nazvat, že můžeš tam nahoře, uprostřed hor, přespat v suchu, teple a bezpečí. Horské chaty, winterraumy a bivakovací boudy stojí a fungují díky dřině a obětavosti jiných lidí. Měj to na paměti, až překročíš jejich práh.
A taky – užívej nocleh s pokorou a snaž se i dávat a vracet zpátky. Přemýšlej: V jakém stavu bys chtěl bivak nebo winterraum najít ty? A právě v takovém stavu ho po sobě zanechej pro ty další.
Horám zdar!
