Pik Pobědy a Broad Peak – ty hory jsou si přeci jen něčím podobné. Obě mají napínavý vrcholový hřebínek, ze kterého se dá spadnout do Číny. A nejenom to. Obě jsou v mých očích rozložité matróny. Představují pro mě ženský prvek. Přičemž každá má v blízkosti svůj mužský element. Pik Pobědy kouká na Pána nebes – Chana Tengriho. A Broad Peak zase stojí po boku K2 – Krále Karákóramu. Navrhovala bych jen drobnou češtinářskou úpravu a napříště bych radila používat TA Broad Peak a TEN Ká dvojka. Přijde mi to trefnější. Možná se v noci přitahují – podobně jako jiná krásná ženská hora Gurla Mandatha a posvátná hora Kailash. Tibeťané tomu věří a já taky.
Zpráva, že Karolína Grohová hledá parťáka se ke mě ale dostala na poslední chvíli. Jet, či nejet? Rozhoduji se pod vlivem aktuálních událostí – ve stylu urvi, co urvi, než se definitivně zhroutí svět. Doba je neúprosná. Co odložíš, to možná už nikdy neuskutečníš. A kdo ví, jak bude za rok vypadat Pákistán? Vlastně není co řešit. Karolína se jeví jako skvělý parťák – i když se neznáme.
Přemýšlím ale, jestli se dá na osmitisícovku vyskákat o jedné noze? Natržený lýtkový sval z nepovedeného přepadu na Starostu v Ádru na začátku sezóny se rozhodně nedá považovat za doléčený. Den před odjezdem pořád kulhám. Pana doktora se zoufale ptám, co s tím mám jako dělat. A on na to: „Zachovejte klid! Chodit se s tím jakž takž dá. Jenom běh tomu nesvědčí.“
Karolína mi naštěstí slibuje, že nahoru nepoběžíme.
Kupujeme letenky do Islámábádu, přesedáme v Istanbulu, ve Skardu přepřaháme na jeep a vyrážíme na holčičí expedici do nitra Karákóramu. „Bešt of luck,“ přejí nám srdeční Pákistánci. A modlí se za nás Aluáááh Akbar. Do base campu po ledovci Baltoro jdeme po svých. Musíme si to pěkně odšlapat. Budeme v horách strádat a věnovat se askezi. Na to se těším. Jako Buddha z Madyanu budeme mít hladovou díru do břicha.
Polezeme bez kyslíku, bez výškových nosičů a Šerpů. Bez toho, aby nám do toho někdo kecal. Stylové duo Kateřina & Karolína – 2K. Škoda, že nelezeme na K2. To všichni znají. Zato osmitisícový Brouk Pík nebo co, to nezná nikdo.
Zvláštní reakce vyvolává, když se chlapi dozvídají, že jedeme jen samy dvě holky. „Jéé, ty jedeš do Himaláje! No to je super! A s kým tam jedeš?“ – S Karolínou. – „A jé, no tak to tam bídně zahynete.“
Batoh do hor
Jenže svět se změnil a v Karákoramu je to letos samá princezna. Pravá princezna teda jen jedna – katarská princezna Sheikha Asma Al Thani. Ale má s sebou kamarádky. Vznešenou Karmu z Bangladéše, kterou zdobí krásná zlatá náušnice v nose, a to i ve druhém výškovém táboře. A taky Stefi Troguet z Andorry, která má zas výraznou růž na rtech a vypadá bombasticky bez ohledu na nadmořskou výšku. A pak tu máme i taková esa jako Norku Kristin Harila toužící vylézt – podobně jako Nirmal Purja – všechny osmitisícovky za sezónu. Nebo „small girl“ – teprve šestnáctiletou Pákistánku Išu, která se mi představuje jako Future star of Pakistan a upozorňuje mě, že dobrodružství nemá věkový limit.
V base campu přebývá také polská Marta, španělská Lina, estonská Marie a spousta dalších krásných a svobodných horolezkyň s ambicí dobývat vrcholy. Připomíná to tady klub odložených žen.
Trend je lézt rychle. Dokonce co nejrychleji! Mladý Francouz Benjamin Védrines vyběhl z base campu na vrchol Broad Peaku za sedm a půl hodiny a překonal tak světový rekord. Laťku nasadil velmi vysoko. Nahoře měl navíc nachystaný padák. Skočil přímo z vrcholu, roztáhl křídlo, zamával Karolíně a za dvacet minut byl zpátky v základním táboře. I slavný vysokohorský pardál Denis Urubko se pochlapil – dojít za patnáct hodin na vrchol je velmi obdivuhodný výkon. Karolína se tohoto trendu chytla a držela se skvěle. Utrhla se z C3 na vrchol v podstatě bez aklimatizace. Já jsem mírně protestovala. Přespat dvě noci v C1 podle mě nestačí k tomu, aby mohl člověk mířit na vrchol osmitisícovky, ale rozhodnutí padlo.
Káje se povedl Rocky Summit v 8000 metrech. Já jsem z opatrnosti vyšla jen do sedla v 7800. A tam jsme pověsily pytel – teda pytlík. Sáhly jsme si, za daných okolností, na hranici svých možností. Ale krásně jsme si zalezly. A tak jsme to prohlásily za úspěch, i když nikoli fenomenální. Prostě Brouk Pytlík.
Boty do hor
