Rozjímám a... padááám

autor: Bohunka Mudrová
Doba čtení: 4 minuty
Prazvláštní paradox jara – ptáci na větvích cvrlikají, sluníčko hřeje do tváří a já nesu do auta sněžnice, cepín a lavinové pípáky. S takovou výzbrojí si na chvíli připadám trochu mimo. O nějakých tři sta kilometrů dál nás nicméně čekají bílé vrcholky Totes Gebirge. Alespoň v to věříme. 

S východem slunce vyrážíme z údolí. Máme v plánu vystoupat do výšky kolem 1700 metrů k samoobslužné chatě Wildenseehütte. Docela mi ale trvá, než si na sněžnice, přišněrované k nohám, zvyknu. Stojím na nich poprvé (a poprvé mám na alpské túře i nové zimní pohorky Asolo Arctic, ale k nim později), a tak pobíhám sem a tam, zkouším chůzi do kopce i z kopce a teprve, když jsem si trochu jistá, že si nerozbiju čumák, se vydáváme vzhůru.

Totes Gebirge znám z léta. Ale v zimě – to se i dobře známé hory změní v docela jiný svět. A je to krása! Všechno je tak čisté a neposkvrněné a sníh se jenom třpytí v paprscích slunce. Každopádně výstup nahoru mi dává zabrat. Mohutně funím a co chvíli odpočívám. Omámeně ale pokračuji sněhovou nádherou vzhůru a uff! – konečně už není kam stoupat. Teď nás čeká jen pár kilometrů horizontální chůze k chatě. Po celých horách se rozprostírá dokonalé ticho, které protíná jen vrzání našich sněžnic bořících se do sněhové pokrývky. Jestli tady nahoře existuje nějaký život, pak ho zima dobře schovala pod naditou duchnu. Příroda teď tvrdě spí a čistotu přítomného okamžiku dokresluje zářivě bílý horizont.

Chatu nacházíme jen díky GPS souřadnicím. Dočista totiž zanikla v obrazu krajiny zarovnané sněhem. Bereme do rukou lopaty a prokopáváme se ke dveřím. Evidentně si musíme pohodlí chaty zasloužit.

Moje zimní láska

Pohorky Asolo Arctic GV
Na sněžnice jsou potřeba také dobré boty. A tuhle zimu jsem našla lásku na první pohled: Asolo Arctic GV! Zimní botky lehké a přitom teplé. Můj partner na ně zpočátku žárlil. Zatímco on se trápil s promáčenými ponožkami, já měla během všech zimních výprav nožky hezky v teple a suchu. Časem však uznal, že moje boty přináší jisté výhody také jemu – podrážka výborně drží v namrzlém terénu a já mu už nikam neuklouznu. A pak tkaničky – na mých posledních botkách se pořád rozvazovaly, což nejednoho chlapa může přivést k šílenství. Letos mě ale tyhle trable minuly, protože Asolo Arctic zavážu jednou a ony drží až do konce. Na sněžnice jsou navíc vybavené pevnou gumovou obsázkou, díky které vázání boty nepoškodí. A protože mají integrovaný lavinový Recco Systém, získávám od nich nejen teplo, ale i dohled nad mým bezpečím.
5 590 Kč
Prohlédnout zblízka

Beru za kliku, dveře se otevírají a jsme zachráněni – máme kde spát. Nadšeně se cpu dovnitř. Kuchyň, lágr na spaní, malý dřevník – je tady vše, co potřebujeme. Zatápíme v kamnech, rozpouštíme sníh a chystáme jídlo. Mezitím přichází dva místní skialpinisté a chvíli po nich slyšíme dobře známý jazyk. Před chatou vyzouvá sněžnice parta kluků z Brna a záhy doráží ještě dva čeští lyžaři. Chvíli po jejich příchodu pak hory definitivně zalévá tma.

Vycházím ještě naposledy pro tento den na čerstvý vzduch. Je jasno a mrzne, až praští. Nad hlavou se mi třpytí tisíce – desetitisíce – možná statisíce zlatých teček. Rozhovory doléhající až sem před chatu tu a tam rozčísne svérázný smích. Toto odlehlé místo tepe životem uprostřed jinak docela opuštěných hor. Pro dnešní noc spojilo osm neznámých lidí dohromady. „Kdo má hory v srdci, společnou řeč vždycky najde.“, napadá mě, když stojím ve dveřích a vracím se dovnitř. V kuchyni totiž běží zábava, jako když se sejdou staří známí.

Druhý den se už jen vracíme dolů. Zjišťuji ale, že se mi tam nahoře do duše vtisklo zase něco nového. Ta čistá tichá zimní krása – je docela prostá a cokoliv navíc by ji nejspíš jen uškodilo. Není třeba ničeho šokujícího, co tu ještě nebylo. I jednoduchost může být úžasná. Občerstvující. A inspirující. Jako tahle horská zimní krajina.

„Padáááááám!“ končím romanci mohutným výkřikem. Kus namrzlého sněhu se mi v tom snění nečekaně utrhl pod nohou. Řítím se svahem dolů.

Cepín! – naskakuje mi v hlavě. Tolikrát jsem byla teoreticky instruována, jak se na něj zalehává. Teď to zkouším prakticky a vší silou, celou vahou svého trupu, se snažím zarazit hrot cepínu do přemrzlého sněhu. A daří se! Svůj nekontrolovaný pohyb svahem záhy zastavuji. Nebezpečí zažehnáno. Ještě si ale trochu v šoku sedám na zadek a pozoruji, že na sníh kolem mě dopadají červené kapky. Krev? Odkud teče? Co se mi stalo? Zledovatělá krusta mě naštěstí jen trochu řízla do dlaně, a už mávám nahoru, že jsem v pořádku. Zatímco si šrám obaluji kapesníkem, přichází si pro mě zbytek výpravy.

Teď už bez trablů, všichni společně a vcelku, přicházíme do údolí. A než se z tiché zimní sonáty přemístíme zpátky do bujarého jara, ještě se naposledy obracím k zasněženým vrcholků za námi. Kéž si tu tichou krásu v sobě uchovám co nejdéle. 

Náš tip

Zimní pohorky Asolo Arctic GV
Ten pocit dobře znáš – když nohy mrznou. Jakápak celodenní túra, jestliže teploměr ukazuje mínus patnáct. Ani třemi páry ponožek teplo do bot nenaženeš. Zimní pohorky Asolo Arctic GV mají na chlad a mráz lepší zbraně. Pod odolným svrškem z kůže a nylonu ukrývají zateplenou membránu Gore-Tex® a ve stélce si nesou hliníkovou vložku, která odráží vyprodukované teplo.
5 590 Kč
Prohlédnout zblízka

Autor

Bohunka Mudrová

Sdílet článek

Ze stejné rubriky

envelopemagnifiercrossmenuchevron-down