Horalky ti nerozmačká - horolidi Horalky ti nerozmačká - horolidi

Horalky ti nerozmačká

autor: Honza Navrátil
Doba čtení: 7 minut
Po dvou dnech zase padá. Vločky tančí vzduchem a mnohé z nich zakončují své sestupné galapředstavení na červeném rukávu mé bundy, kde můžu důkladně studovat jejich tvar. Opravdu: každá je jiná. Podobně jako okamžiky, které prožívám tady nahoře. Žádný se nedá opakovat. Odplyne a je fuč. Parťák vynořující se zpoza sněhem obalených větví smrku, které ramenem vytrhuje z letargie a vytváří tak okolo sebe absurdní mlhovinu, úporná grimasa ve tváři vystavené běsnění větru, nebo pravdivě ohromný kontrast mezi člověkem a horou.
Po dvou dnech zase padá. Vločky tančí vzduchem a mnohé z nich zakončují své sestupné galapředstavení na červeném rukávu mé bundy, kde můžu důkladně studovat jejich tvar. Opravdu: každá je jiná. Podobně jako okamžiky, které prožívám tady nahoře. Žádný se nedá opakovat. Odplyne a je fuč. Parťák vynořující se zpoza sněhem obalených větví smrku, které ramenem vytrhuje z letargie a vytváří tak okolo sebe absurdní mlhovinu, úporná grimasa ve tváři vystavené běsnění větru, nebo pravdivě ohromný kontrast mezi člověkem a horou.

Nedá mi to. Nemůžu jinak. Tyto chvíle potřebuji zaznamenat pro věčnost. Zas a znova musím vytahovat jeden ze svých dvou foťáků a pokoušet se s jejich pomocí zastavit nekompromisní průběh času. Ten pohyb už se stal tak rutinním: osvobodit pravé rameno od dobře přiléhajícího polstrovaného popruhu a lehce naklonit celý trup mírně vlevo do takového úhlu, aby se batoh z ramene druhého svezl do načechrané sněhové pokrývky, předem mírně ušlapané levou lyží, a přistál u mých nohou zády otočen k nebesům. Není moc času, vše se musí odehrát v rychlém sledu. Jen málokdy lze výkřikem: "Počkej, stůj!" pozastavit dění na plátně horského bytí. Když se lyžař řítí svahem, nešlápně kvůli tobě na brzdu, aby sám sobě pokazil prchlivý okamžik prašanového opojení. Aparáty musí ležet v batohu tak, abych je hned a bez přehrabování vytáhl. Snad by mi dobrá polovina snímků utekla, kdybych se musel obejít bez zádového vstupu, kterého si na skialpovém batohu Lowe Alpine Revolt navýsost považuji: dva zipy, dva rychlé tahy, samozřejmě že přímo v rukavicích, a celý zádový panel se vyklápí do prostoru. Jako kdybych otevíral kufr. Jenže tento skialpový "kufr" si nesu na zádech, aniž by mi dával svou přítomnost za celý den přehnaně najevo.

Ano, tento článek je oslavou skialpového batohu Lowe Alpine Revolt. Oslovil mě, následně přesvědčil a poté uchvátil.

Vezmi a zavři

Nejen při focení ale člověk ocení rychlost a prostou jednoduchost přístupu do skialpového batohu přes výklopný zádový panel. Stačí jenom, když v mrazu lovíš suché rukavice, které se procedily na samé dno. Se zádovým vstupem vidíš celý obsah batohu a tvé ruce se natahují najisto. Aby člověk získal termosku či lékárničku, nemusí vyházet na sníh také péřovku, náhradní čepici, svačinu a vše ostatní, co to či ono překrývá.

"Co si ještě na túru zabalím? Pro všechny případy?" Se čtyřmi kily fototechniky často řeším spíše problém opačný: bez čeho všeho se ještě obejdu. Schválně si na jednodenní túry vybírám batohy o objemu kolem 25 litrů, protože chceš-li se opravdu dobře na lyžích svézt, větší bágl je přítěží. Pak ale přichází druhá stránka věci: uskromnění. Za ty roky strávené na pásech jsem si našel minimální kombinaci vybavení, s níž zvládnu každou situaci, přičemž čtyři páry rukavic a zázračná páska duct tape se stávají esencí úspěchu. I přesto jsem se často dostával na hranu objemových možností batohu a nacpat dovnitř stoupací pásy znamenalo obléct si bundu, která jim uvolnila místo. Lowe Alpine Revolt je oproti všem předchozím zkušenostem ale tak trochu nafukovací, zdá se.

Tolik prostoru se mi v pětadvacetilitrovém batohu ještě nedostalo. Lyžařské brýle a horalky mají svou samostatnou kapsu v horní části, jejíž objem nesnižují ani dvě hlavní kapsy (kromě té již popsané také kapsa lavinová pro sondu, lopatu a pilu) nacpané k prasknutí. A pokud podobně jako já trpíš posedlostí ze ztráty klíčů a raději desetkrát kontroluješ, zdali rozmarně neopustily své místo, pak se s batohem Lowe Alpine Revolt dočkáš klidu. Dvě vnitřní kapsičky, z toho jedna přímo s klipem na připnutí klíčů, tě ukonejší.

Batoh a montérky

Je frustrující počítat dny, kdy se člověku podaří dostat na lyže. Mnohem snáze se snáší čárkování dnů, které do terénu vyrazit nedovolí. A naštěstí se letos takových zatím příliš nenasčítalo. Budiž tak pochváleny mé domovské Jeseníky, na jejichž úpatí žiju, a na několik dní otevřené švýcarské hranice. S batohem Lowe Alpine Revolt jsem tak od chvíle, kdy se větve smrků sklonily pod nánosem bílé peřiny a svahy zaplavila jiskřivá běloba, strávil spoustu krásných, ale i náročných hodin. Užil si se mnou. Zejména, když jsem mu místo jednoho turistického cepínu, na který je upínací Headlocker systém původně stavěný, vnutil hned dva lezecké a vyrazil s Tomášem Petrečkem pořídit pár snímků na ledy. Unesl to – ten batoh. Včetně přilby, dobře usazené pod integrovanou síťkou, kterou v době její nepotřebnosti dokonale skryješ ve spodní části čela batohu.

Žít s lyžemi na nohou – a v mém případě nejspíš také v hlavě – je krásné i náročné. Zejména pro materiál. Drahý nepromokavý komplet se mění v montérky, na nichž začínám aplikovat už druhou sadu samolepících záplat. Červenou nit mám připravenou na péřovku a černou na rukavice. Rozstřelenou špičku lyží zachránilo dvousložkové lepidlo na bázi epoxidu a batoh si také prožívá své krušné chvíle. Zatím se ale tváří, že není žádná padavka a jestliže nějakou slabostí disponuje, rozhodl se ji přede mnou neprojevit. Festovní tkanina se evidentně jen tak něčemu nepoddá a jak už je u Lowe Alpine zvykem, věcí, které by se mohly pokazit, na batohu moc neobjevíš.

Je to zkrátka pašák. Dokonce když nemůžu, tak mi i lyže poponese. Každou na jedné straně, nebo taky na čele. A zvládl by i snowboard, prý. Ale teď už dost řečí, musíme zase vyrazit ven, sněží.

Skialpový batoh Lowe Alpine Revolt

Skialpinistický a freeridový batoh Revolt svou přítomnost nedává v obloucích vůbec najevo. Na zádový systém Tri-Flex™ se nelepí sníh a veškeré přezky a zipy obsloužíš v rukavicích. Ale nejvíc stejně oceníš prostorný zádový vstup, díky kterému i ve sněhové vánici rychle najdeš suchou čepici a bez sundávání rukavic vylovíš termosku. Více informací >>

Honza Navráti

Lezu po horách. Píšu o horách. Fotím hory. A vždycky se šťastně vrátím. Mám to přece vepsané ve jméně.

Autor

Honza Navrátil
Lezu po horách. Píšu o horách. Fotím hory. A vždycky se šťastně vrátím. Mám to přece vepsané ve jméně.

Sdílet článek

Ze stejné rubriky

envelopemagnifiercrossmenu