“Žádné nové zprávy.” Po celém odpoledni na skalách beru do ušmudlaných dlaní svůj bílý iPhone – Touch ID jako obvykle na prolezenou kůži nereaguje – a nic. Žádné e-maily a žádné “potřebujeme udělat, připrav prosím, termín asap”. Zvláštní. Na jednu stranu příjemné – prořídlé poznámky na mém “to do” papíře umožní víc lezení. Na druhou…

Číst dále

“A proč si nezaplatíte nějaký penzion? To nemáte peníze?” Peníze? To asi není důvod. Rozhodně ne ten hlavní, pro který nafukujume v kufru auta matraci zakoupenou za 439 Kč v Decathlonu, pod zadními dveřmi rozkládáme dvě kempingová křesílka a na bedně s lezeckým matrošem krájíme Salame Campagnolo Corto Maestri na pořádné silné plátky, které z…

Číst dále

Dokonalá příležitost, co se nemusí opakovat. Situaci, kdy i Tatry zůstávají zapovězené v říši, jejíž ostré rysy a titánské rozměry může horal obdivovat leda z obrázků, nepoznali ani moji rodiče. Tak tu sedím nad papírovou mapou Jeseníků, ve které období před deseti lety – období toulek po utajených zákoutích mých domovských hor – připomínají tenkým…

Číst dále

Dneska nelezeme. Místo ke kase lezeckého centra Šutr míříme tentokrát po schodech do baru v patře. Na jednu Plzeň. Protože mám rád soukromí, kdy člověka neobletují hlasy dalších lidí, hned zaplouváme do volného místa v koutě. Na okně za mnou stojí do komínku vyrovnaný štos horolezeckých časopisů. Některé vypadají nově, jiným se častým otáčením stránek…

Číst dále

Možná by to bylo pohodlnější. Nebojovat sedm hodin o pozici pro svůj levý loket s pravým loktem mladého Izraelce sedícího vedle. Mířit do mísy, která se mezi nohama nepohybuje, což podle množství kapek po obvodu netrápí pouze mě. A neodpočítávat nekonečně se táhnoucí minuty na popradském vlakovém nádraží, které v pozdně večerních hodinách nelze považovat…

Číst dále

Prodíral se houštím a občas schytal přímý zásah větví, aby si následně zblízka ověřil, jestli je hrubozrnná jizerská žula doopravdy tak ostrá, jak se říká. Je mnohem ostřejší. Válel se v jemném písku pod Kapelníkem i Taktovkou. V jediné letošní sněhové vánici čelil na jesenickém hřebeni bodavým krystalkům. A pak se vydal do zimních Tater.…

Číst dále

Po šesté budíček, ranní jóga, teplá sprcha, vločková kaše, u kávy několik stránek z knížky Hory v hlavě, odházet čerstvých deset centimetrů sněhu kolem domu a před devátou šlapu v přeskáčích k zastávce autobusu na Praděd. Před polednem máme prašanu tak akorát. Poslední oblouky krájím na louce u domu a lyže odepínám před garáží, jejíž…

Číst dále

Na jedné noze vyvažuju zatáčky natlačený mezi sedačkou a hromadou lyží. Přes sklo, na kterém se vysrážel dech mých 80 spolucestujících, už nejde vidět ven. Silnici na Ovčárnu znám ale za 30 let života nazpaměť, takže vím, že se s pánem vedle mě budeme intimně dotýkat ještě tři kilometry. Další den už se do autobusu,…

Číst dále

Vzpomínáte, co jste dostali před třemi lety na Vánoce? Klidně si nechte prostor na přemýšlení. Nebyly to ty skialpy s hejnem vran na špičce, co jste letos na jaře prodali, abyste si mohli pořídit nový model? Nebo tričko s nápisem “Outdoor is my passion”, které už ale moc nenosíte, protože teď frčí minimalismus? I když…

Číst dále

Dvě osoby se uprostřed bouře krčí v mokrém spacáku ve výšce 6700 metrů nad mořem. Kus pod hlavním hřebenem sedmitisícové Pik Pobědy. Tam nahoře zůstali úplně sami. Nejbližšími lidmi je skupina Rusů v basecampu o 2000 metrů níže. Vichřice lomcuje stanem, rachot větru nahání strach. Jeden z nich musí každou chvíli vylézt ze stanu a…

Číst dále

Vzpomenete si na dárek, který jste našli pod stromečkem a o kterém můžete říct: “Jo, tohle je jedna z nejužitečnějších věcí, jakou jsem za poslední roky dostal?” Tak přesně takové jsme vybrali, abychom vás před Vánoci inspirovali. Vlastně bychom takové věci sami rádi dostali – kdybychom už je tam venku denně nepoužívali. Batoh do kapsy…

Číst dále

To se tak jednoho srpnového dne roku 1906 vydal horolezec Rudolf Kauschka z Liberce přes Jizerské hory a Krkonoše na Sněžku. Na vlak do Harrachova dorazil po 17 hodinách s 98 kilometry v nohách. Přičemž údajně ještě dvě hodiny odpočíval na vrcholu Sněžky. Nezopakujeme to? Když to dal on před víc jak sto lety… Je…

Číst dále

Tati, koukej, skály! A támhle je skála! A támhle taky! Ježkovi voči, vždyť vono je to tady samá skála! … Tati, tatínku, počkej. Jenom si na skálu sáhneme a hned zase pojedeme. Přesně! Na skály jsme jako dělaní. Síla, rozum, mrštnost. Jak na Dračí zub jsme po dvacátém šestém zhlédnutí filmu Jak dostat tatínka do…

Číst dále

Teď běžím. Miluju ten prostý pohyb, ke kterému nic nepotřebuju a který mě dostane kamkoliv. Z údolí až na hřebeny hor, třeba. Dýchám. Do kopce funím. Hlavou se mi honí všelijaké myšlenky – a někdy opravdu převratné. Nekoukám na hodinky. Žádné nemám. Svůj výkon nikde nezvěčním. Neběžím, abych něco překonal. Běžím, protože mě to baví…

Číst dále

Neteče voda. Zamrzla. Nejspíš už před několika měsíci. Probouzíme se do nového dne na konci světa ve vesnici jménem Adishi. I když… dá se těch pár polorozpadlých domů s všehovšudy deseti obyvateli, stádem dobytka a jedním přerostlým psem nazvat vesnicí? Každopádně na tom nezáleží. Důležité je, že všude kolem leží mraky prašanu! Přes noc zase…

Číst dále