V roce 2012 jsem vykopal ve sněhu pětimetrovou jámu. Tahle moje díra nedaleko Velkého kotle v Jeseníkách zela do takové hloubky, že se každá vyhozená lopata z poloviny vrátila a rozvířený sníh mě zastuděl za límcem. A to se mi ani zdaleka nepodařilo dosáhnout úplného dna. V tu chvíli už dál nemělo smysl kopat. V…

Číst dále

Nejlépe to uvidíš v legendárním horolezeckém filmu Ivana Bukovčana Medená věža. Dobře sleduj, aké že topánky tehdy tatranští horalové obouvali. Zaměř pozornost na těžké kožené pohory, ve kterých od električky až na chatu ve Ztracené dolině smýkali harmónium. A všimni si, že v nich dokonce zdolávali strmé stěny. Přitom jedna bota vážila klidně kilo a…

Číst dále

Slyšíš? Co? Přece to nic. A přesto každé vrznutí v šedivém padesátiletém bukovém kmeni. Slyšíš podzimní vítr rozechvívající listy, které ochutnávají každičký odstín z pestré palety barev. Slabý proud vody s úsilím překonávající první překážky na počátku jeho dlouhé cesty, při které přes všechny soutoky a přítoky nakonec doputuje do slaných vod moří na severu.…

Číst dále

Do mysli jeho blízkých se vtírala myšlenka, kterou ale nikdo nedokázal pronést nahlas: hodlá spáchat sebevraždu. Byl zlomený. Aby mohl odcestovat do Švýcarska, prodal většinu horolezeckého vybavení, které se mu za ty dlouhé roky, během nichž uskutečnil více než tisíc prvovýstupů od malých stěn za domem po himálajské obry, nahromadilo v jeho domě v Utahu.…

Číst dále

Před patnácti lety jsem byl ještě puberťák, kterému po lícních kostech stékaly kapičky potu, když se v ruinách středovýchodního města plížil prachem, aby nezpozorován teroristy zneškodnil bombu, jejíž výbuch by ho poslal do dalšího kola s nepříznivým skóre. Náročné období. Tehdy se říkalo, že nový počítač, který si člověk právě přinesl domů, byl už v…

Číst dále

V horolezeckém průvodci Lario Rock je rasově nevyvážený piktogram pěti bílých postaviček u sektoru Falesie del Lariosauro ocejchovaný čtyřmi tečkami. Tohle hodnocení podle legendy znamená “overcrowding”. Přelidněno. Ovšem za celý den pod několika set metrovými stěnami, v časně ranních hodinách promítajícími své obrysy na hladinu jezera Como, nepotkáváme ani nohu. Jen několik ještěrek, které se…

Číst dále

Zbývá jen několik posledních desítek metrů. Vrchol máš na dohled. Musí to být on, protože nic vyššího za oblým horizontem nevidíš. Dvanáct hrotů maček se zakusuje do tvrdého větrem vyfoukaného sněhu a tvé tělo se při každém kroku unaveně zvrátí doprava, kde najde oporu v dlouhém topůrku cepínu. Vyprázdněný žaludek, který ráno s vypětím všech…

Číst dále

Noční bouřka po sobě zanechala kluzké kameny a rozmáčenou stezku, která se, v blízkosti do dolin kvapem uhánějících zpěněných vod horské říčky, tu a tam ztrácí pod hladinou narychlo stvořených jezírek, nutících mne vybočit z přímého směru. Jehličkami obsypané větvě smrků, upozorňujících svými špičkami na vyjasňující se oblohu, fungují jako zvlhčovač vzduchu, jež hasí v…

Číst dále

“Žádné nové zprávy.” Po celém odpoledni na skalách beru do ušmudlaných dlaní svůj bílý iPhone – Touch ID jako obvykle na prolezenou kůži nereaguje – a nic. Žádné e-maily a žádné “potřebujeme udělat, připrav prosím, termín asap”. Zvláštní. Na jednu stranu příjemné – prořídlé poznámky na mém “to do” papíře umožní víc lezení. Na druhou…

Číst dále

“A proč si nezaplatíte nějaký penzion? To nemáte peníze?” Peníze? To asi není důvod. Rozhodně ne ten hlavní, pro který nafukujume v kufru auta matraci zakoupenou za 439 Kč v Decathlonu, pod zadními dveřmi rozkládáme dvě kempingová křesílka a na bedně s lezeckým matrošem krájíme Salame Campagnolo Corto Maestri na pořádné silné plátky, které z…

Číst dále

Dokonalá příležitost, co se nemusí opakovat. Situaci, kdy i Tatry zůstávají zapovězené v říši, jejíž ostré rysy a titánské rozměry může horal obdivovat leda z obrázků, nepoznali ani moji rodiče. Tak tu sedím nad papírovou mapou Jeseníků, ve které období před deseti lety – období toulek po utajených zákoutích mých domovských hor – připomínají tenkým…

Číst dále

Dneska nelezeme. Místo ke kase lezeckého centra Šutr míříme tentokrát po schodech do baru v patře. Na jednu Plzeň. Protože mám rád soukromí, kdy člověka neobletují hlasy dalších lidí, hned zaplouváme do volného místa v koutě. Na okně za mnou stojí do komínku vyrovnaný štos horolezeckých časopisů. Některé vypadají nově, jiným se častým otáčením stránek…

Číst dále

Možná by to bylo pohodlnější. Nebojovat sedm hodin o pozici pro svůj levý loket s pravým loktem mladého Izraelce sedícího vedle. Mířit do mísy, která se mezi nohama nepohybuje, což podle množství kapek po obvodu netrápí pouze mě. A neodpočítávat nekonečně se táhnoucí minuty na popradském vlakovém nádraží, které v pozdně večerních hodinách nelze považovat…

Číst dále

Prodíral se houštím a občas schytal přímý zásah větví, aby si následně zblízka ověřil, jestli je hrubozrnná jizerská žula doopravdy tak ostrá, jak se říká. Je mnohem ostřejší. Válel se v jemném písku pod Kapelníkem i Taktovkou. V jediné letošní sněhové vánici čelil na jesenickém hřebeni bodavým krystalkům. A pak se vydal do zimních Tater.…

Číst dále

Po šesté budíček, ranní jóga, teplá sprcha, vločková kaše, u kávy několik stránek z knížky Hory v hlavě, odházet čerstvých deset centimetrů sněhu kolem domu a před devátou šlapu v přeskáčích k zastávce autobusu na Praděd. Před polednem máme prašanu tak akorát. Poslední oblouky krájím na louce u domu a lyže odepínám před garáží, jejíž…

Číst dále