Batoh Lowe Alpine Altus o objemu 52 až 57 litrů mě letos provedl celou sezónou. Během ní mi měkce seděl na zádech a pevně se mě držel při všech mých horských eskapádách. A ta poslední byla obzvláště podařená.
Kdy jsme naši společnou jízdu začali? Už v dubnu.
V Čechách se na nás ještě sypaly sněhové vločky, ale velikonoční Garda – to byla jiná liga! Azurová obloha a hřejivé slunce. V tomhle ferratistickém Eldorádu jsme jaro hltali každým pórem. A komu snad na ferratě Sentiero Contrabbandieri byla ještě zima, toho zahřála slušná expozice. Fixní lana aby tam člověk pohledal. Není to totiž ferrata v pravém slova smyslu. Spíše stará pašerácká stezka vysekaná do skály. Lemuje jezero a pohyb na úzké římse vyžaduje klid – ani krok stranou.
Na ferratě Monte Albano bychom se bez ocelových lan už ale neobešli – je to silově náročný majsrtštyk nad vesnici Mori. Člověk tam lezením nějaký čas stráví, a tak mi slunce, které se do nás celou dobu opíralo, na kůži vymalovalo první letošní pihy. A pak nás zlákaly hory na severu. Ikonická ferrata Rino Pisetta vede v kolmé exponované stěně a jaro tam zatím nakukovalo jen opatrně. A na ferratě Signora delle Acque jsem už z batohu postupně vytáhla tričko s dlouhým rukávem, potom mikinu a nakonec i bundu. Jak název ferraty tak trochu napovídá, cesta vede kaňonem s vodopádem a slunce se tam jen ztěží prokouše.
„Jak ty to děláš, že máš s sebou na ferratě celou skříň?“ divili se kluci.
„Chce to prostě dobrý batoh. Velký, ale taky lehký. Aby seděl na těle a měl spoustu kapes,“ mrkla jsem na ně své tajemství.
Tulácké zacházení
V létě jsme se vydali na pěší túry okolo rakouského jezera Altausee. Výhledy vykoupené několikahodinovým stoupáním. Kochačka na Dachstein a Totes Gebirge. Rozhodně ale nejsem žádný velbloud, takže musím pít hodně a pravidelně. A můj „Altík“, jak jsem batoh pojmenovala, s velkými zásobami vody naštěstí počítá. Má vzdušný zádový systém, který pořád hezky větrá, takže i když jsem s sebou táhla dvě dvoulitrové láhve s vodou – tedy pořádnou zátěž na tak parné dny, ne že bych měla záda vyloženě suchá, ale splavená potem jsem je rozhodně neměla. To bylo fajn.
A fajn to bylo i při mých několikadenních vandrech brdskými lesy, kde se mi navíc hodila oddělená spodní komora na spacák. Taky stačilo vyrolovat límec z hlavní komory a hned jsem měla k dispozici dalších pět litrů na svůj šatník navíc.
Vrněla jsem blahem.
Vždycky to tak mám, když spím pod širákem. Co si nenesu, to nemám – perfektní! A počasí jak mi přálo! Jen jednou mě potkal drobný deštík – a ten odolný materiál s vodoodpudivou úpravou HydroShield hravě zvládl. Dokonce i popel, kterým jsem si batoh umazala u ohně, šel z povrchu snadno dolů. Stačilo ho krátce ošplouchnout v potoce.
S tvrdším zacházením se u Lowe Alpine asi počítá.
Zadek na maděru
Největší dobrodružství mě ale čekalo na samém konci sezóny. Königsjodler – nekonečné lezení po rozeklaném hřebeni nahoru, dolů, nahoru a tak pořád dokola. A v celé škále podmínek. Ze slunce jsme se zanořili do mlhy, z mlhy přišel déšť a pod vrškem, skoro ve 3000 metrech, jsme se dočkali i prvních letošních vloček. Deset hodin v plném nasazení.
Cesta dolů pak potvrdila tvrzení, že sestup bývá těžší než výstup. Zvolili jsme stezku Mooshammersteig. A ne, nebylo to zadarmo. Ledovec, slézání a scházení patnácti set výškových metrů exponovaným skalním terénem s nejištěnými lezeckými pasážemi. Díky šedivé padající mlze byla skála místy i dost kluzká. Až tak, že jsem se v jednu chvíli vydala po zadku dolů. Při pádu jsem zalehla batoh a zaklínila se jím v úzkém komínku.
Co teď? Chvilku jsem popadala dech a pak jsem začala sčítat škody. Kalhoty na maděru a zadek začal hrát všemi barvami. Záda mi naštěstí kryl batoh. A jak po takové jízdě po holé skále dopadl? Bez úhony! Ale opravdu bez jediné. Ani škrábnutí. Do stejného stavu jsem se pak snažila uvést svou psychiku a krok sun krok jsme pokračovali pomaloučku polehoučku dolů. A když jsem po dvou dnech balila ten svůj nezničitelný Lowe Alpine do auta, obrátila jsem se ještě s pokorným „díky“ naposledy k hoře.
Byl to řádný zátěžový test – pro nás oba. A obstáli jsme – my oba.
Nástupcem testovaného batohu Altus je Lowe Alpine Cholatse. Liší se jen nepatrně v zádovém panelu.
Otestováno
