∆* horolidi

Jsme hrdým distibutorem značek

Neničit, neodpadit a… vůbec necestovat? Část první

Zůstat doma. A nikam nejezdit. Maximálně chodit na vycházky do lesa za domem a na italské Dolomity, gruzínský Kavkaz nebo peruánské Andy se podívat v knížkách. Nebo ještě lépe – v Kindlu. Ten je ekologičtější, protože nespotřebovává amazonské pralesy na výrobu papíru pro knižní bestsellery.

 

Co si budeme povídat. To naše cestování není vůbec hezká záležitost. Vůči místním komunitám, životnímu prostředí a celé planetě tak nějak obecně. Obzvlášť zřejmé je to poté, co se do světa dostala zpráva, že se aerolinky Ryanair staly 9. největším znečišťovatelem ovzduší v Evropě. Nicméně vedení Ryanair se vůči tomu ohradilo, že ve skutečnosti jsou nejzelenější a nejčistší leteckou společností v Evropě s nejnižšími emisemi CO2 na jeden kilometr letu.

Což může být pravda. Ale jádro pudla je jinde. Cestujeme moc.

Cestování je levné. Nikdy nebylo levnější. Pohodlné. Letenku si koupíte na pár kliknutí. A lákavé. V době sociálních sítích, kdy to vypadá, že cestuje každý, kdo má profil na Instagramu.

Takže cestujeme všichni. Já, vy, oni. Vzduchem se prožene neuvěřitelných 200.000 letadel denně. Airbusů, Boeingů, Tupolevů. Za jeden rok přepraví aerolinky přes 4,5 miliardy cestujících po celém světě. A v roce 2017 vyprodukovala letecká doprava 859 milonu tun CO2. To je hodně. Dnes už téměř 3 % emisí skleníkových plynů, přičemž se cestuje víc a víc.

 

 

Zůstaneme doma?

Asi ne. Já doma určitě sedět nechci. Cestování miluju. A dost možná to máte stejně. Otázka zní, co s tím budeme dělat? Můžeme se na to vykašlat úplně, nic neřešit a cestovat dál s vědomím, že přispíváme ke znečišťování planety. Což budeme dělat tak jak tak, dokud nás to bude do světa táhnout. Leda bychom se vydali do Dolomit pěšky. Nebo můžeme omezit svůj komfort a cestovat alespoň trochu jinak. Zodpovědně. A o tom chci mluvit. Nebo spíš psát.

 

Ze vzduchu na zem

Bez letadel to jde. Všechno jde. Můžete jet vlakem, lodí, autobusem a za měsíc budete v Peru. Když to dobře půjde. Nicméně asi to není moc efektivní a ani reálné. Přesto možnosti, jak to naše lítání omezit, existují.

Třeba vnitrostátní lety. V jihovýchodní Asii jsou neskutečně levné, rychlé a pohodlné. Určitě mnohem pohodlnější, než 12 hodin ve vlaku na dřevěných lavicích, 35° horku a s jedním funkčním větrákem ze čtyř. Na druhou stranu – jedete na druhý konec světa, abyste pak jednou vzpomínali na to, že lowcostové aerolinky Nok Airlines dávají cestujícím malou láhev vody? Nebo se vám vryjí do paměti (a taky do zad) ta neskutečně tvrdá sedadla a otravní potulní prodavači, co vezmou vlak útokem v každé stanici, kde zastaví?

Není kam spěchat. Ty nejlepší zážitky nedoženete v cílové destinaci. Ale daleko spíše na cestě k ní.

 

 

Nemusíme mít všechno

Jedna klasická poučka říká: Otevřete si průvodce Lonely Planet, podívejte se na 10 míst, která musíte vidět a tam rozhodně nejezděte. Pokud vás tedy nefascinují davy lidí a zvuky uzávěrek japonských fotoaparátů. Co tím chci říct? Že je daleko přínosnější pro planetu – a vlastně i pro vás – zdržet se delší dobu na jednom místě.

Když jsme cestovali po jihovýchodní Asii, neviděli jsme ani zdaleka celé Thajsko, Vietnam a Kambodžu. V každé zemi jsme strávili cca měsíc a na jednom místě jsme žili týden až deset dní. Schválně píšu “žili”. Protože v momentě, kdy se někde usadíte na delší dobu, začnete řešit denní starosti a poznávat skutečný život místních lidí. A pak přijde víkend a oni vás pozvou na snídani s celou svou rodinou. Nebo se dostanete do míst, kam už běžní turisté nezavítají, protože upalují do další destinace.

 

 

No a kromě těchto přínosů má takové pomalé cestování i ten další efekt, že nenastupujete každý třetí den do letadla, vlaku nebo mikrobusu a neprodukujete další a další emise. Jasně, je to kapka v moři. Ale jedna kapka ke druhé… a máte celý oceán.

 

Socka není nadávka

Prodal jsem auto. A už jsem dojel hromadnou dopravou i za kamarádkou do Halleinu u Salzburgu. Třemi autobusy z Jeseníků do Vídně. Vlakem do Salzburgu. A dalším vláčkem do cíle. 9 hodin. Autem to trvá 6. Po cestě jsem udělal spoustu práce, přečetl kus knížky, zdříml si a jenom tak zíral z okna a nechal hlavu vydechnout. Ani jedno v autě nemůžete. Ale ano, máte pravdu. Můžete si vzít s sebou spoustu věcí. Které možná nevyužijete – každopádně co kdyby. Nesvazují vás časy odjezdu. A nemusíte trávit čas s cizími lidmi.

Na druhou stranu…

… na záchod si můžete ve vlaku i většině autobusů taky zajít, kdy chcete.

… kafe a jídlo vám stevard přinese až na místo.

… nestresujete se kolonami a tím, co to ten debil před vámi předvádí.

V hromadné dopravě můžete taky zkusit vystoupit ze své ochranné slupky tvořené vlastním autem, iPhonem a nasazenými sluchátky a bavit se s jinými lidmi. Jakože fakt bavit. Ne si s nimi psát. A možná poznáte zajímavé osobnosti, se kterými si budete mít hodně co říct. Cesta vám uteče jako nic a na duši vás zahřeje příjemný pocit. Pro mě osobně je to ohromná výzva oslovit cizí lidi. Ale nakonec je to fajn. Zejména v dnešní době, kdy “hledat kontakt” je výrazem pro ikonku vlevo dole na displeji telefonu.

Takže cestování v rámci České republiky a do sousedních zemí se dá v pohodě zvládnout hromadnou dopravou. Jasně, možná se vzdáte trochy komfortu. Ale jiné benefity získáte. A planeta vám poděkuje.

 

 

Dál už jenom Teslou

Pořiďte si elektromobil od Elona Muska a do těch Dolomit nebo pod Matterhorn si dojeďte ekologicky. Co vy na to? Samozřejmě, je to utopie. Navíc na současné podobě elektromobility není nic ekologického – vzhledem k tomu, jaké množství elektrické energie pochází ze spalování uhlí v tepelných elektrárnách. A polemizovat se dá i nad energetickou náročností výroby baterií.

Při cestách autem po Evropě asi rozumnou alternativu, která by byla ohleduplnější k planetě, budeme hledat těžko. Samozřejmě, můžete jezdit autem ve více lidech. Nabídnout spolujízdu. Šlapat méně na plyn a místo zběsilých 180 km/h se šinout po německé dálnici poklidnou stodvacítkou. Vyměnit SUV, co žere i trávu kolem cesty, za něco menšího s nižší spotřebou.

 

 

Nebo nemusíte mít žádné auto. Existují carsharingové služby jako třeba Autonapůl, kde si auto půjčíte jen tehdy, když ho opravdu potřebujete. A mezitím s ním jezdí někdo jiný. Což je taky ekologické, protože výroba není zadarmo (myslím pro planetu).

 

Takové to domácí cestování

Jako třeba o víkendu na skály. Přes týden na stěnu. S balíkem na poštu nebo třeba do obchodu pro nákup. To zvládnete na kole, ne? Na svém vlastním a ve městě třeba na sdíleném Rekole. Jste přece sportovci. Pravda, není čas. Z toho se stal takový nešvar dnešní doby – nedostatek času. Ale kam spěcháte? Stejně to nikdy nedoženete.

 

 

Právě tenhle spěch, stres a stále rychlejší tempo všeho – cestování a lezení po horách nevyjímaje – se staly jednou z hlavních přičin znečišťování planety. Vlastně bychom možná měli začít přemýšlet právě nad tím, kam tak pořád spěcháme a co tím získáme. A jestli vlastně víc neztratíme.

 

Tak to asi příště. Dneska jsme neprobrali zdaleka všechno.

 

Dovětek: Nikdo nejsme dokonalý. Ani já, ani vy. A nikdy nebudeme. Ale každá malá změna, kterou ve svém životním stylu uděláme, přispěje k lepší a čistější planetě. Dělejte, co můžete.

Žádný článek už vám neuteče...

Jednou za měsíc dávka inspirace přímo do vaší emailové schránky.