∆* horolidi

Příroda jako lék

V dnešní době často žijeme na hraně svých možností. Obklopují nás starosti, tlačí nás nedokončené úkoly, musíme toho stíhat stále více a více. Tělo nás informuje, že něco není v pořádku, ale my jeho signály ignorujeme. Někdy mám pocit, že svět jde jinam, než si naplánoval.

Už dlouho létáme do vesmíru, ale zapomněli jsme na náš vnitřní vesmír. Proto je třeba zastavit se a nenechat se uštvat bláznivou dobou. Pokud se nezastavíš, nemůže tě nic krásného dohnat.

Když všechno voní podzimem

Sám nebo se svým psem chodím do Jizerských hor. Když je nádherný podzimní den, ani psa doma neudržíš. Vzduch je čistý, slunce ještě hřeje a on utíká. Listí mu šustí pod packami a jeho psí duše se raduje. Já natahuji nos stejně jako on, když větří zajíce, a s přivřenýma očima vnímám vůni čerstvě pokácených stromů u cesty. Nejraději mám rána, kdy hory halí mlha, a díky včerejšímu dešti se mechy předhánějí, který má sytější zeleň. Odkvétající bodláky opouští jejich bílé chmýří, které si ve vzduchu ještě chvíli zatančí.

(Ne)bude krize

Také vnímám, že bude drahá nafta, přijde krize, slevové prodejní akce jsou tam a tam. Valí se to na nás ze všech stran, ale já toho nechci být součástí. Tak si hledám svoje místo, kde na ničem takovém nezáleží. A našel jsem ho. Je v horách. V lesích. Mezi žulovými balvany a věžičkami, které nechci pokořit ani zdolat. Chci s nimi splynout, porozumět jim a díky jednotlivým výstupům poznat kus lezecké historie a doby, kdy jednotlivé cesty vznikaly.

Hlavně si tady užívám samoty, když potřebuji záplatu na duši. Užívám si lesních cest, všemožných tvarů vrcholů kopců a vůně suché trávy a listí. Když potřebuji, nacházím zde svůj úkryt i jenom v myšlenkách.

Další 9b+?

Internet na nás taky denně chrlí mnoho informací a zpráv, kde kdo co vylezl. Nejtěžší tradiční cesta na světě, v deseti letech vylezl 8B boulder, nová XIII na písku. Na jednu stranu je to silná motivace, ale na druhou je člověk už tak zahlcený, že si chce sednout s kamarády ve skalách do listí a jen tak s nimi klábosit – ať obyčejné myšlenky a obyčejná slova přátelství taky letí vesmírem.

Nejlepší lidské okamžiky bývají malých rozměrů, ale v duši jsou schované po celý život. Každý vidíme užitečnost svého bytí v něčem jiném. Povídej stromům o lásce a porostou až do nebe. Povídej jim o nenávisti a zacpou si uši smolou. Jak je krásné lehnout si do trávy, jen tak ležet a koukat se na oblaka nebo do korun stromů. Duše má prázdniny a tělu se nabízí pohoda a odpočinek. 

Jdi lesem

V lese člověk naváže nové známosti. Les člověka uklidní, potěší ho, povzbudí. Jdi lesem v pokoře, protože ani strom, ani tráva, ani mech nejsou méně než ty. Jediná koruna, která si zaslouží úctu, je koruna stromu. 

Přeji všem hezký podzim. Užívejte si života podle vlastních představ a mějte se jen tak lidsky fajn.

Ondra Šnopl