Nejlépe to uvidíš v legendárním horolezeckém filmu Ivana Bukovčana Medená věža. Dobře sleduj, aké že topánky tehdy tatranští horalové obouvali. Zaměř pozornost na těžké kožené pohory, ve kterých od električky až na chatu ve Ztracené dolině smýkali harmónium. A všimni si, že v nich dokonce zdolávali strmé stěny. Přitom jedna bota vážila klidně kilo a půl. Když byl tento film uveden, psal se rok 1970. A už o pět let později vypadaly pohorky úplně jinak.

Přesuňme se teď přibližně 900 kilometrů jihozápadně. Za italské hranice. Do malého městečka nedaleko Benátek, kde střechy domů pokrývají rudé hliněné tašky a z vyvýšené polohy na piniemi porostlém kopci je obhlíží stará pevnost. Jedním z jeho devíti tisíc obyvatel byl ve stejné době, kdy se po Tatrách potuloval štáb Medené věže, i jistý Giancarlo Tanzi. Mladý Ital, který každou volnou chvíli prchal mezi sluncem vybělené dolomitské stěny, od jejichž úpatí spadaly do údolí zelené louky poseté plstnatými kvítky alpské protěže. Ty těžké kožené pohorky si ale nikdy nezamiloval. Svou hmotností pouze prodlužovaly cestu na vrchol a přidávaly krůpěje potu na čele. Slovy však v horách nikdy nikdo ničeho nedosáhl. A tak manuálně nadaný Giancarlo Tanzi začal přemýšlet, jak nohám odlehčit. Vyhledal místní ševce a přinutil je dělat pokusy s materiálem, jaký dosud při výrobě bot nepoužili. Cordura – lehká a odolná tkanina, již vyvinula firma DuPont v průběhu druhé světové války pro použití v pneumatikách a která později našla uplatnění v pracovních oděvech a jako hlavní konstrukční materiál batohů.

Mnoho prototypů se proměnilo v bezcenný odpad. Až v roce 1975 předvedl Giancarlo Tanzi světu první pohorky vyrobené z kombinace kůže a Cordury. Pojmenoval je Scout a své nově vzniklé firmě vybral, jakožto hrdý patriot, stejné jméno, jaké neslo i jeho rodné město – Asolo. S historickým odstupem téměř půl století už víme, že jeho počin snese označení revoluční.

Mladý Ital ovšem rozpoznal ještě další problém horské obuvi. Vlhkost! Samotná kůže, pakliže se udržuje pořádně promaštěná, sice vodu nepropustí. Po zásahu ševcovské jehly ale zůstavá v materiálu spousta neutěsněných otvorů. V pravou chvíli tak dorazila do městečka Asolo informace, že jistá americká firma W. L. Gore & Associates nedávno získala zakázku na výrobu voděodolné látky, ze které se mělo ušít oblečení pro polárníky připravující se na přechod Antarktidy. Giancarlo Tanzi získal několik metrů materiálu, obchodně nazvaného Gore-Tex®, a začal experimentoval s podšívkou dosud vyráběných bot. V roce 1980 pak – opět pod značkou Asolo – uvedl na trh úplně první pohorky vybavené nepromokavou a prodyšnou membránou.

Nedaleko odtud

Ještě jednou se přesuneme v prostoru. Ale už jen malý kousek. Půl hodiny jízdy po silnici 348 na východ, po proudu řeky Piavy, leží městečko Nervesa della Battaglia. Po konci druhé světové války si tu švec Oreste Zanatta a jeho žena otevřeli malý obuvnický krámek. Globálním konfliktem ekonomicky zpustošený sever Itálie začal po roce 1946 rychle vzkvétat a s poptávkou po kvalitních věcech rostla i firma, v níž Oreste postupně zaměstnal všechny členy rodiny. V průběhu 60. let pak předal žezlo synovi Ambrosianovi a ten malý rodinný podnik rozvinul v prosperující společnost, která získala název Tecnica Group. Jméno, které právě čteš, možná znáš. Nebo ti minimálně přijde povědomé. Pod křídla společnosti Tecnica Group dnes, kromě outdoorových a lyžařských bot Tecnica, spadají lyžařské značky Nordica, Blizzard či Marker, pohorky Lowa a kolečkové brusle Rollerblade.

Rok 1998 se pak stal zlomovým pro dva muže žijící 30 kilometrů od sebe. Oba už byli unavení byznysem. Giancarlo Tanzi v devadesátých letech vyráběl specializované horolezecké boty z termoplastických materiálů a inspirován biomechanikou se snažil o co největší soulad mezi botou a lidskou nohou. Ambrosiano Zanatta představoval klíčového manažera obuvnické firmy zaměstnávající stovky lidí po celém světě. Cesty obou podnikatelů se protnuly, když Ambrosiano prodal svůj podíl v Tecnica Group a jeho potomci Anna, Marco a Luca – třetí generace rodiny Zanatta – za otcovy peníze koupili značku Asolo od Giancarla Tanziho.

Kruh se uzavřel ve městě Nervesa della Bataglia, které se stalo sídlem společnosti Asolo. Příběh ale pokračuje. Už se čtvrtou obuvnickou generací rodiny Zanatta, kterou reprezentuje Lucova dcera Ludovica. Přičemž uličkami mezi jednotlivými stanovišti výrobního procesu se nadále prochází i starý pan Ambrosiano, který dohlíží na pečlivou práci italských ševců. A přestože revoluce, jakou hned dvakrát po sobě rozpoutal v obuvnickém průmyslu Giancarlo Tanzi, se dá dnes jen ztěží zopakovat, hledá i nadále celá rodina Zanatta další drobná vylepšení od horolezeckých po turistické boty. Všichni se soustředí jen a pouze na práci prodchnutou vůní kůže a hor.

Hned poté, co rodina Zanatta převzala značku Asolo, otevřeli sourozenci vlastní výrobní závod v rumunském Sibiu, aby dohlíželi na všechny výrobní kroky a spolehlivost svých bot. Specializované horolezecké modely a prototypy se pak stále vyvíjí a šijí v Nervesa della Battaglia na severu Itálie. Za posledních 20 let uvedlo Asolo mnoho drobných inovací, které si vysloužily ocenění od prestižních outdoorových autorit či magazínů. Mezi ty nejzajímavější patří rozhodně kladkové šněrování Micro Pulley System, jehož zásluhou se ti boty lépe a přesněji usadí na noze a tkaničky se neprošoupou. Rodina Zanatta věří, že horské boty se kupují na desítky let a proto Asolo přijímá do opravy staré pohorky, které za částku 2000 Kč opatří novými podrážkami, opraví švy, vymění tkaničky, obnoví impregnaci a vrátí je jejich majiteli připravené na další dlouhé roky v horách.

Honza Navrátil

Lezu po horách. Píšu o horách. Fotím hory. A vždycky se šťastně vrátím. Mám to přece vepsané ve jméně.