∆* horolidi

Jak jsem se zamiloval do ponožek

Neteče voda. Zamrzla. Nejspíš už před několika měsíci. Probouzíme se do nového dne na konci světa ve vesnici jménem Adishi. I když… dá se těch pár polorozpadlých domů s všehovšudy deseti obyvateli, stádem dobytka a jedním přerostlým psem nazvat vesnicí? Každopádně na tom nezáleží. Důležité je, že všude kolem leží mraky prašanu!

Přes noc zase dobrých 30 čísel připadlo. Z přízemí už se line vůně snídaně, kterou pro nás připravuje paní domácí. Je skvělá. Snídaně i paní domácí. Posnídáme a vyrazíme. Z čela postele beru modrošedé lyžařské ponožky s logem Bridgedale na špičce. Myslím, že dnes to bude už šestý lyžařský den tady v Gruzii. A já každé ráno strkám nohu do lyžáků v jedněch a těch samých fuseklích.

Ony totiž vůbec nesmrdí. Jenom když je po celodenním šlapání a lyžování vytahuju z lyžáků, tak to vzduchem něco zavane. Ale jakmile uschnou, odér je ten tam. Merino vlna je holt plodem přírody. A dokonce i po tom dennodenním nasazení v lyžácích zůstávají ponožky měkké, jako bych je právě vytáhl ze sušičky – žádné potem naškrobené plechovky. A už dost řečí, jde se na věc! Prašan volá. A ten druhý pár fuseklí Bridgedale vytáhnu z tašky asi jen tak pro formu – přece jen odlyžovat celou Gruzii v jedněch ponožkách je divné, ne?

Upletené ponožky jsou prozatím o polovinu větší než finální produkt. Následně se ještě několikrát perou v páře a tvarují na kopytě – dokud nezískají výslednou velikost. 

z výrobního procesu ponožek Bridgedale

Ponožky za pět set?

Pravda, to není úplně za lidovku. Jenže které ponožky můžete používat týden a déle? Respektive používat můžete každé. Otázka, co na to vaše okolí. A můj denní režim opravdu není žádné šolíchání. Dopoledne do města popracovat do kavárny, odpoledne na skály, večer po podlaze plné psích chlupů a třísek z rozkousaného klacku. Zítra to zvíře asi raději vezmeme na celodenní trip do Jizerek. A tak stále dokola, v plném nasazení. Dva páry na rok stačí. Protože Bridgedale vydrží – žádné prošoupané paty a proklubané prsty. Narozdíl od jiných ponožek za kilo, které, když dobře, po půl roce letí do koše.

Vlákno merino vlny se nejprve obtočí vláknem syntetickým a teprve pak se z něj pletou ponožky. Tím vzniká hustý a odolný úplet, který jen tak neprošoupete.

z výrobního procesu ponožek Bridgedale

A teď tahle situace…

První sníh v Jeseníkách. Takový ten poprašek, který pocukruje hory, ale borůvčí se pod ním ještě nepoloží. Kráčím po starém loveckém chodníku. Mokrá tráva se otírá o mé nízké trekovky s Gore-Texem a každým dotykem se snaží protlačit vlhkost skrz membránu. Stezka se zvedá na hřebeny. Brodím se borůvčím a sníh se sype do bot shora. Na tohle už je membrána krátká. Nohy hlásí uvnitř vlhko. A domů do tepla zbývají ještě dobré dvě hodiny chůze. Podobným terénem.

Z batohu vytahuju nepromokavé ponožky Bridgedale – loňskou novinku. Vzal jsem si je jako zálohu právě pro tenhle případ. Natahuju si je na nohy místo promočených fuseklí a obouvám zpět vlhké trekovky. Teď mě hřeje merino vlna a vodu drží v uctivé vzdálenosti od nohou nepromokavá membrána. Po šesti hodinách venku odemykám dveře domu. Mám dost. Boty jsou durch – nohy v pohodě.

Membrána Hydrotech má vodní sloupec >10,000mm a svou prodyšností obstojí i při intenzivním pohybu.

No, myslím, že s blížící se podzimní slotou budou ponožky Bridgedale Stromsocks v častém nasazení. Bláto a déšť přece nejsou stopkou pro běhání po horách.

Pozor! Návykové

Už jen takové varování na závěr. První nazutí, první krok, první celodenní pochod. Ponožky Bridgedale jsou prostě jiné. Měkké, příjemné a neskutečně odolné. Nedá se to popsat, musí se to vyzkoušet. Jen počítejte s tím, že je pak minimálně týden nesundáte z nohou. Leda snad na spaní.

Které ponožky Bridgedale používám

Hike Lightweight – do pohorek i nízkých trekovek v horách českých až čtyřtisícových.
Hike Ultralight – celý rok do nízkých trekovek i do města.
Stormsocks – na podzimní a zimní běhání, jako záložní ve slotě.
Ski Lightweight – na freeride a skialpy.

Honza Navrátil