∆* horolidi

Jsme hrdým distibutorem značek

Neničit, neodpadit a… vůbec necestovat? Část třetí

Ať už cestujeme do země na druhém konci světa nebo jen vesnice za humny, jedeme tam na návštěvu. Takže tak bychom se taky měli chovat – jako návštěva. Být slušní k tamním lidem i zvířatům. Respektovat místní zvyklosti. A nevykořisťovat své hostitele. Třebaže nevědomky. Neznalost přece neomlouvá.

Napadlo vás třeba někdy, že pohladit thajské dítě po hlavě může být bráno jako urážka? Nebo že smrkání na veřejnosti je pro některé kultury naprosto hrůzostrašné? A že všichni ti sloni vozící turisty jsou tak klidní jen díky vodce?

Cestování nejenže není ekologické. Masový turismus bez respektu k místní kultuře, lidem a přírodě je neuctivý podobně, jako kdybych přišel k vám domů, vytáhl si z ledničky lahváče, hodil své zablácené pohorky na váš pečlivě naleštěný stůl a pak se vám vyčůral do kouta obýváku. Právě tak se chová mnoho lidí na cestách. Aniž si to možná uvědomují. Však jsme si to všechno přece řádně zaplatili.

Nebo…?

Je to jejich domov

Těch lidí tam. A my do něj vstupujeme jako hosté. Každopádně zapomeňte na heslo: “Host do domu, pán do domu.” Tuhle průpovídku totiž vymyslel právě takový neomalený návštěvník, který nemá ani tu špetku slušnosti, aby si před odjezdem zjistil, jak se má u svých hostitelů chovat. A to je špatně. V lepším případě dochází jen k drobným faux pas, která se přejdou úsměvem. V tom horším ale můžete místní obyvatele doslova urazit. Takže než kamkoliv vyrazíte, věnujte chvilku času studiu místních zvyklostí. Internet je informací plný.

Třeba v Kambodži podáváte peníze oběma rukama, abyste ukázali, že tomuto aktu věnujete plnou pozornost a úctu. V Thajsku nenajdete na stole nůž, který je symbolem agresivity a musíte si vystačit s vidličkou a lžičkou. V muslimských zemích není přípustné vyjadřovat svou náklonnost partnerovi vášnivými doteky na veřejnosti. A třeba zvednutým palcem v Íránu posíláte dotyčného “někam”.

Tak to jsou takové věci, které doma neřešíte. Ale na cestách byste měli. Pokud nechcete své hostitele urazit.

Pár slovíček prolomí ledy

Naučte se alespoň těch několik základních v jazyce země, ve které se chystáte pobývat. Pozdravit, poděkovat, omluvit se, zeptat se, jak se dotyčný má.

Vůbec nevadí, že nebudete umět v konverzaci pokračovat. Důležité je, že prokážete svému hostiteli úctu a předvedete mu, že návštěvu neberete na lehkou váhu. Prostě mu to udělá radost. A možná si tím otevřete dveře k zajímavé zkušenosti nebo zážitku. Třeba jako my k večeři v kyrgyzské jurtě s hromadou místních dětí a stoly prohýbajícími se pod jejich tradičním jídlem. A stačilo jen pozdravit jinak než “Hello!”

Pomalé cestování odhalí skutečnost

Každý den na jiném místě. Šup sem, šup tam. A támhle jste ještě nebyli! Hlavně toho vidět co nejvíc. Všech top 10 míst podle Lonely Planet ve 14 dnech. Hloupé je, že takto většinou navštívíte jen ta nejvíce turistická místa, která s kulturou dané země nemají mnoho společného. Jsou prolezlá komercí. Nehledě na to, že při takovém fofr cestování roste i vaše ekologická stopa.

Usaďte se na delší dobu na jednom místě a poznávejte místní kulturu důkladně. No a co, že neuvidíte celou zemi? To neuvidíte, ani když budete spěchat. Navíc díky pomalému cestování se vám postaví do cesty nové – mnojem zajímavější – zkušenosti.

Při našem pobytu v jihovýchodni Asii jsme například na každém místě zůstavali cca 10 dní. V tu chvíli tam vlastně začnete žít a vnímat věci, kterých si jako bežný turista nevšimnete. A nakonec vás třeba místní rodina pozve ke svému stolu na společnou snídani, u které se dozvíte, jak si tu jejich polévku správně vychutnat. Díky dlouhému pobytu na jednom místě jsme se taky mohli vydat na kolech do míst, kam turista nezabrousí. Do kambodžské “vesnice” domečků z vlnitého plechu, kde jen koukáte na tu bídu a nejednou vám na kolo naskáčou místní děti a vy je půl hodiny vozíte na nosiči tam a zpátky. Na tohle nikdy nezapomenu. A přitom taková blbost, že?

Vy dostáváte, druzí ztrácí

Autentickou kulturu nikdy nedostanete za peníze. Opravdu, nikdy. Ledaže snad za autentické považujete dlouhokrké ženy v Thajsku, co si s vámi udělají selfiečko výměnou za pár dolarů. Nebo děti, které rodiče namísto do školy posílají žebrat mezi turisty. Tomuhle se říká vykořisťování ve jménu turistického ruchu.

Organizované turistické výpravy? Asi byste nechtěli, aby vám před domem třikrát denně zastavil autobus turistů a fotil si vás, jak sekáte trávu, hrajete si s dětmi a pijete s manželkou kávu. Vy tak sice dostáváte svou instatní dávku zážitků, ale ti lidé tam ztrácí svou identitu a soukromí. Toužíte-li opravdu náhlednout do místní kultury, raději zpomalte a vnímejte.

A ty žebrající děti? Rozhodně jim žádné peníze nedávejte. Tohle jim do budoucna nijak nepomůže a dost možná se ty dolary dostanou do ruky nějaké místní mafie. Když už vám pohled na ty prcky láme srdce, tak jim kupte jídlo. Ale peníze ne! Chcete-li ty lidi podpořit, existují i jiné – zodpovědnější – cesty.

Zastavte korporáty

Je pohodlné, když si i v té nejzapadlejší díře na světě můžete koupit Coca Colu a zakousnout se do “číze” v McDonalds. Ale těmihle nákupy jen podporujete ohromné nadnárodní společnosti, jejichž jediným cílem je maximalizovat zisk bez ohledu na svět okolo.

Zkuste raději zapadnout do pouličního stánku, kde vám paní za 25 Kč ukuchtí ty nejlepší nudle, jaké jste kdy jedli. Navíc zaručeně místní. Místo kafe ve Starbucks si holt dáte čaj, jehož pití je v té zemi tradiční. A čtyřhvězdičkový hotel, který vlastní nějaký bohatý Evropan, vyměníte za pokojíček přímo u místních doma. Airbnb je takových “guesthousů” plné. Svými pěnezi tak přispějete místním na malinko lepší život a vaše zážitky budou o to intenzivnější. A autentičtější.

Získejte kredit 725 Kč na své první ubytování přes Airbnb. Tady >>

Zvířata nejsou atrakce

V Thajsku jsem viděl u silnice slona, který tančil do rytmu jakési hudby… která ale nehrála. Jen byl naučený, že má dělat tyhle skopičiny. Tomuhle se říká týrání zvířat. Stejně jako uvázaným opicím, se kterými si uděláte fotku, mazlení s tygry nebo pronásledování želv při potápění. Nebo by se vám líbilo, kdyby tohle někdo dělal vašemu psovi?

Ne, tohle fakt není v pořádku. Zvířata si zaslouží důstojný život a ne aby dělaly do konce svých dní lidem blbečky. Jediné řešení, jak můžeme tohle zastavit, je vyhnout se podobným atrakcím. Holt si nepohladíte tygra. No a co? Bude vám to v životě chybět? Svými penězi dáváme najevo, jak moc zodpovědní cestovatelé jsme.

A suvenýry? Napadlo vás třeba, že cibetková káva se v dnešní době stala jedním velkým podvodem a ty chuděrky cibetky žijí v miniaturní kleci, kde se do nich cpou kávová zrna horem dolem, jen aby turisti měli co kupovat? Přitom TA cibetková káva je o tom, že volně žíjící cibetka si vybírá pouze ta nejlepší zrna a proto je výsledná káva tak dobrá. Jejich trávicí trakt na chuť kávy nemá žádný vliv.

Abychom to shrnuli…

Tři díly a každý na jiné téma. Jedno mají přesto společné – zodpovědnost. Chovejme se na cestách tak, jak bychom chtěli, aby se návštěvy chovaly u nás doma.

1

Cestujte pomalu, minimalizujte přesuny a používejte co nejekologičtější způsob přepravy. Přečtěte si celý článek >>

2

Minimalizujte svou spotřebu a produkci odpadu. Obzvláště v zemích, kde s odpadem neumí nakládat. Přečtěte si celý článek >>

3

Chovejte se k místním lidem a jejich zvyklostem s respektem a vyhněte se vějičkám na turisty.

Dovětek: Nikdo nejsme dokonalý. Ani já, ani vy. A nikdy nebudeme. Ale každá malá změna, kterou ve svém životním stylu uděláme, přispěje k lepší a čistější planetě. Dělejte, co můžete.

Honza Navrátil

Žádný článek už vám neuteče...

Jednou za měsíc dávka inspirace přímo do vaší emailové schránky.